Fatranský maratón 2012
Asi nejnabitější konkurence v sedmileté historii závodu se sešla na startu Lapierre Fatranského maratónu 2012. Z našeho týmu vyrazili tři závodníci – Franta sbalil svou formu z posledních týdnů a jel dlouhou, Broňa s Tomem se přihlásili na střední trať. Dovezli jsme dvě medaile!
Nové zázemí, nové tratě, ale stejná lokalita pohoří Malé Fatry a stejně nádherné kulisy hor. To je ve zkratce Lapierre Fatranský maratón, který startoval letos po čtyřech letech opět z Rajeckých Teplic. Na účastníky závodu čekaly tři zbrusu nové tratě (25, 56 a 93 kilometrů), z nichž ta nejdelší byla navíc vypsána jako mistrovství Slovenska v maratonu horských kol.
Druhý závod Slovenského poháru XCM a mistrovství Slovenské republiky v této disciplíně pro rok 2012 přilákalo do Rajeckých Teplic velmi silnou konkurenci, a to dokonce mezinárodní. Z domacích bikerů si to o titul měli rozdar Milan Barényi a Michal Lami, do hry mohli (ovšem bez nároku na titul) promluvit Poláci nebo hojně zastoupení Češi.
Maraton na 93 kilometrů nabídl 2800 metrů převýšení, kratší varianta na 56 kilometrů pak přes 1500 metrů převýšení. Po úvodních kilometrech po loukách, kde to bylo nahoru a dolů, přišel na řadu první těžký kopec v úbočí hory Bab a sjezd k občerstvovací stanici. Z Rajeckolesnianské doliny trasa šplhala přes sedlo Úplaz na hřeben Martinských holí a za druhou občerstvovací stanicí čekal na závodníky další rychlý sjezd až k dělení tratí. Maratonci tu zamířili do Mezihorské doliny k třetímu bufetu a z obce Turie se pak vydali do dvou posledních náročných stoupání a k několikakilometrovému singletrailu, kterému pořadatelé dali jméno Anakonda. Kratší varianta trati pak mířila rovnou do cíle.
Závod byl náročný nejen svým profilem a alpským charakterem, ale i četnými blátivými úseky. O to cennější je výsledek Franty Haitla, který dojel do cíle v elitní desítce celkového pořadí a byl vyhlášen na druhém místě v kategorii. V té byl nějakou chybou přihlášen také Ondřej Fojtík, který chtěl startovat v elitě…takže pro nás jsi, Franto, vítěz ty! 
Trať 56 km
My s Broňou jsme se postavili na start o hodinu později a vydali jsme se na středně dlouhou trať, na kterou si trouflo ten den nejvíce bikerů. Náměstí v Rajeckých Teplicích bylo úplně zaplněné, ta masa brala dech! Hned po startu na nás čekal výjezd po louce, kde rozjel tempo mladý místní závodník Tomáš Višňovský. Párkrát jsme mu prostřídali a po chvíli nás zůstalo na čele asi sedm s malým náskokem na další pronásledovatele. Ještě před nájezdem do prvního pořádného kopce se v několika kratších prudších stojkách a sjezdech rozdělila i první skupina – odjeli čtyři a já zůstal ve druhé skupině jedoucí o páté místo. Když pak vinou defektu odpadl Pavel Žák a po něm ještě nějaký Polák, začalo to být najednou zajímavé…
Bohužel mi v sobotu vůbec nešly sjezdy, což můj výsledek značně pokazilo. Do kopce to totiž táhlo hezky, ale do mazlavého bláta nebyly pláště Small Block Eight nejlepší volbou. Vzorek se rychle zanesl a bylo to jako na klouzačce. První těžký kopec jsem tedy vyjel společně s Petrem Holznerem a Tomášem Hauserem (prakticky celý na velkou!), ale pod kopcem jsem měl 30 sekund ztrátu, kterou jsem musel sjíždět. V půlce kopce jsem si kluky dojel a na vrchol jsme vyjeli s Petrem sami dva. Ve sjezdu mi ale opět Petr odjel a Tomáš mě skoro dojel, navíc jsem si ustlal. Ale OK, znovu jsem si Petra dojel a zkusil jet tempo, ale Petr se mě udržel. Druhou občerstvovačkou jsme projeli bez povšimnutí, ve sjezdu jsem znovu koupil půl minuty a v následujícím blátivém úseku mě znovu dojel Tomáš Hauser. Najednou jsem byl zase pátý a chybělo pár kilometrů do cíle…po cestě jsem ještě minul Petra Holznera, který řešil pomalý defekt, ale Tomáše Hausera jsem už nedojel. V cíli jsem tedy byl čtvrtý, což mě mrzelo, protože jsem netušil, že v kategorii to vyšlo na druhé místo.
Broňa si z nějakého důvodu nevzal propriety důležité pro opravu případného defektu. Je pravda, že s Kendama pícháme málo, ale Broňovi se to vrátilo i s úroky a udělal hned dva defekty!
Suma sumárum: skutečný maratón horských kol na velmi náročné trati, ale v nádherném prostředí s kulisami štítů Malé Fatry. A pod oblaky stále hrozícími deštěm, které celou atmosféru dotvářely.
A na závěr zajímavá statistika ze sporttesteru: 67 % času jsem v závodě jel do kopce, 30 % z kopce a 3 % po rovině No kdo z vás to má, přátelé?!
Tomáš Gladiš
Foto: Mirek Chládek, velograf.cz
