Bikestream - cyklistika, zavody, MTB, bike, cyklo, cykloturistika

Během vánočních svátků panovaly venku téměř jarní teploty a to byla skvělá příležitost k projížďce na elektrokole. V hlavě jsem neměla úplně přesný plán kam a hlavně kudy se vydám. Doma jsem dlouho neotálela a hned po snídani vyjela z Písku směrem na Ražice. Odtud jezdí nízkopodlažní vlaky na České Budějovice a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Popovézt se a během chvilky ujet bezmála třicet kilometrů a tím se přiblížit k výchozímu bodu výletu. Vlak na svých výletech využívám poměrně často, ale upřednostňuji právě nízkopodlažní z důvodu lepší manipulace s kolem. Ne vždy mi někdo ochotně pomůže do vysokých schodů ve vlaku.

V Dívčicích vystupuji a dívám se na značení cyklotras hned u nádraží. Původně mě napadlo, že bych se podívala do Holašovic, do malebné vesničky zapsané na seznamu UNESCO. Jedu tedy tím směrem po cyklotrase 1083. Ve Zbudově, Plástovicích už si prohlížím pohádková venkovská stavení ve stylu selského baroka, která mám přímo před očima. V Plástovicích si zastavím na návsi a pár domů vyfotím. Nikde nepotkám ani živáčka, jen občas za plotem zaštěká pes. Stavím poměrně často, fotím vše zajímavé a nikam nechvátám. Cyklotrasa mě vede přes Vlhavy, Malé Chrášťany a protne hlavní silnici na Netolice. Na rozcestí u křížku upouštím od původního plánu jet na Holašovice a stočím se blíž k Netolicím, abych neměla zpáteční cestu tak dlouhou a hlavně aby mi vydržela baterka na kole. Po cyklotrase 1090 přes Tupesy, Radošovice, Strýčice se po pár kilometrech ocitám ve vesničce Dobčice. Leží při okraji chráněné krajinné oblasti Blanský les, což se dozvídám z cedulky u památné lípy. Zdeněk Troška zde natáčel i svůj film Babovřesky. Tady si dávám delší pauzu. Zaparkuji uprostřed návsi u hřiště, kde je dřevěný stůl a lavice. Pohled upírám na rybníček ve kterém se zrcadlí všechna ta nádhera kolem mě – kaplička, mohutná vrba na hrázi, stavení i jakýsi vodník a ukusuji u toho banán. Jen ta zaparkovaná auta by tu nemusela být ,aby byl obrázek dokonalý. Musím říci, že vesnička ve mě zanechala hluboký dojem, opravdu jako bych se ocitla v pohádce. Určitě se sem vrátím na jaře až bude vše v rozkvětu a ještě více vyniknou pastelové barvy venkovských stavení. V horní části návsi mě zaujme ještě jeden dům, ke kterému se dojedu podívat. Je to Dobčická tvrz, ve které je muzeum s plně funkčními bojovými vozidly americké armády z 2. světové války. Přístupná je po domluvě. Zatím jedu celou cestu po rovince a silnicích s minimálním provozem a říkám si, že už by mohla přijít nějaká změna. Přišlo prozatím jen malé stoupání. Kdesi u cesty jsem se všimla reklamy na Ekofarmu a pivovar v Horních Chrášťanech a odbočky na modrou turistickou cestu do hlubin Blanského lesa s vrcholem Vysoká Běta. Vrchol si poznamenám jako námět pro další spíše pěší výlet. Po sjezdu do Horních Chrášťan mi neunikl další poutač na pivovar, a proto na návsi zatáčím doprava a jedu se podívat, jestli bych si nedala něco dobrého k obědu a pití. Bohužel měli zavřeno, a tak jsem se prošla alespoň po areálu a vyfotila si otvírací dobu.

Pár metrů za vesnicí se mi naskytl nádherný výhled na okolní krajinu s pasoucím se dobytkem a věžemi Temelína. V první části výletu jsem měla v dohledu vrchol Kletě. Na rozcestí U Jána opouštím asfalt a také Blanský les. Po hlavní silnici bych sjela do Lhenic, městečka známého hlavně díky ovocným sadům. Já se však vydám po modré turistické značce lesem a trochu i blátem k Netolicím. Projíždím přes Greinarov, po hrázi Mezi Hrbovskými rybníky, Na Pile opouštím modrou a zkouším žlutou turistickou ,nejprve kousek po mokré louce a pak opět po hrázi Matyášovského rybníka ke kempu Podroužek. Sem jedním okem nakouknu a obkroužím kolečko po areálu s chatkami, které už asi leccos zažily. Za kempem absolvuji krátký úsek po hlavní silnici a jako čuně přijíždím do Netolic. Zastavím jen na náměstí u kašny a směřuji ven z města směrem k zámku Kratochvíle. S nadšením zjišťuji, že k němu vede sice krátká, ale pěkná asfaltová cyklostezka. Nemusím se bát jízdy po rušné hlavní silnici mezi auty. Z Kratochvíle už mám cestu najetou a nevymýšlím žádný nový úsek. Skrz Krtelský les a okolo sadů po 1099 jsem u křížku na rozcestí u poutního místa Lomec. Následují Truskovice – zde zaplesají pivaři, vaří se tu pivo Hulvát. Úsek z Chelčic do Vodňan mám ráda v jarním období, podél silnice kvete tisíce ovocných stromů. Teď ve vrcholné zimě si o nich můžu nechat jen zdát a sledovat nezáživné barvy okolo sebe.

Den se přehoupl do odpoledních hodin a to už jsem ve Vodňanech. Na náměstí stojí krásně nazdobený vánoční strom a betlém. Ani tady se dlouho nezdržuji a po blanické cyklostezce dojedu do vánočně vyzdobeného Protivína.

Z Protivína už bych mohla jezdit se zavřenýma očima. Rovinka podél Blanice ke Klokočínu a Maleticím je oblíbená i u in-line bruslařů. V Maleticích se setkávám se svými známými, kteří jsou také na kolech a chvíli posedíme v útulné kavárně na návsi. Pomalu se začíná stmívat a volíme nejrychlejší cestu do Písku přes les Hůrky. A protože jsem se dozvěděla o nové vyhlídce na Hradišti, ve Smrkovicích se od skupinky odpojuji. Na vyhlídku přijíždím právě když sluníčko zapadá za šumavské kopečky. Romantika jak vyšitá. Domů se vracím za tmy, příjemně unavená po celodenním šlapání. Kolo mi sice pomohlo zvýšit ujeté kilometry a rychlost, ale přece jen se lépe jede, když je venkovní teplota ještě o malinko vyšší. S baterkou to bylo akorát, cesta měřila okolo 70 km. Jezdím na druhý stupeň přípomoci. (kolo je díky silnější baterce těžší a mě se na dvojku jede lépe). S Totemem Maurice Pro jsem už pár výletů absolvovala a vždy jsem byla spokojena, nevyskytla se žádná nepříjemnost nebo porucha.

Vlaďka Suchanová https://mapy.cz/s/posofamojo