Karel Hartl: manželský double
V sobotu 5. června jsme s manželkou Lenkou jeli na Slovensku Lapierre Fatranský MTB Maratón. Počasí vyšlo ten den parádně! Obloha téměř bez mráčku, příjemná teplota a nádherná viditelnost. Akorát toho bláta a vody, po předchozích deštích, bylo dost. Zejména prvních 15 km byly doslova bahenní lázně… Přesto se mi povedlo obhájil loňské vítězství a protože Lenka byla nejlepší mezi ženami, povedl se nám manželský double!
Závod LAPIERRE FATRANSKÝ MTB MARATÓN byl součástí Slovenského poháru v maratónu, Cyklomaratónskej série a Valašsko-Povážské série. Centrum závodu bylo na návsi obce Stráňavy, nedaleko Žiliny, na úpatí Martinské Malé Fatry.
Po startu následovala cca 15 km „příprava“ po loukách, lesem po kořenech i přes nějaký ten brod a také po nádherných singlících. Někde se pásly ovce, jinde zase krávy… Už tady bylo poznat, proč nejdelší distanc nazvali pořadatelé Brutale, výškové metry naskakovaly nějak moc rychle…
Z obce Turie následoval první dlouhý kopec nejprve údolím Turské doliny po žluté, poté vlevo skoro až na vrchol Dolná roveň. Nádherné stoupání zpočátku sice po asfaltu, ale po odbočení z doliny lesní hlínitokamenitou cestou, která se postupně zúžila až na nádherný travnatý singlík završený asi 300 m prudkým výběhem na hřeben. Tady chvíli po modré, opačně jak loni, novým nádherným singlíkem po kořenech, prudký sjezd sjezdovky a Višňovskou dolinou zpět k obci Višňové. Dále po nádherných horských loukách, posléze lesem okolo jeskyně Stráňavská diera výjezd po obrovských vápencových kamenech na zelenou vedoucí údolím Stáňavského potoka. Po horší asfaltce stále po zelené druhé dlouhé stoupání až do sedla Javorina. Z horní části stoupání nádherné výhledy třeba i na Lysou horu. Úplně mi to připomínalo předloňské stoupání, při naši dovolené v Alpách, na Hundstein…
Ze sedla Javorina doprava chvíli po červené prudkým stoupáním po kamenech i kořenech. Byl jsem prý jediný kdo Šaračníky vyjel, dalo to zabrat, ale stálo to za to. Jel jsem to na nejlehčí, tepy 186! Sjezd po zelené, vystřídal výjezd mezi vápencovými kameny nad Javornou dolinu. Opět sjezd lesní cestou do sedla Hradišťa (křížení asfaltky na Martinské hole) a prudkým sjezdem po žluté značce Lopušnou dolinou do Vrútek. Z Vrútek třetí dlouhý kopec chvíli po asfaltu Javornou a posléze už lesní cestou Kamennou dolinou až po napojení na již známou trasu vedoucí ze sedla Javorina. Ano, tady byl úsek závodu obousměrný. Potkával jsem ještě spousty cyklistů, co sjížděli do Vrútek, či teprve šlapali po svých kopec ze sedla na Šaračníky. Mezi nimi i Lenku… Při stoupání, které už nebylo tak prudké, se odkrývaly další výhledy zejména do údolí Váhu a na Kriváňskou Malou Fatru.
Ze sedla Javorina nekončící sjezd až pod hrad Strečno, od kterého se doslova šplhalo po žluté (tzv. 300 kroků). Prudký serpentinový chodníček, kde jsem se ani s kolem nevešel. Druhé místo na trati, kde každý musel po svých. Dojezd do Stráňav byl již po loukách nahoru dolů a obcí se projíždělo již po asfaltu.
S rukama nad hlavou jsem projel cílem, pořadatelé měli radost, že jsem vyhrál zrovna já a obhájil loňské vítězství…vyrazil jsem poté ke Strečnu a podpořit Lenku na trať. Ta byla nejlepší mezi ženami a tak se nám povedl manželský double!
