Galaxy Team Hranice – soustředění Štúrovo 2012
Pátek odpoledne 23. března a náš tým se vydává na týdenní soustředění. Cílem je jižní Slovensko a to město Štůrovo na hranici s Maďarskem. Někteří kolegové z týmu už tuto destinaci několikrát navštívili, a tak není třeba se bát, že bychom jeli do neznáma. Za týden, který jsme zde strávili, jsme najeli někteří i 1300 kilometrů po rovinách i v kopcích na maďarské straně Dunaje. Zažili jsme leccos a zde je sumář…
Pozdní večerní příjezd umožnil pouhé vybalení zavazadel a ubytování. Ve volné chvilce se už však tvořil plán trasy na druhý den. Ve výbavě našich zavazadel nechyběly ty nejdůležitější věci, jako kola, tretry, dresy a pochopitelně pressovač 
Ranní rozjezd je potřeba.
Den první
Sešla se početná skupinka tvořená nejen naším týmem, ale i děvčaty Janou Čupovou, Renčou Karkoškovou a Ivou Šitavancovou, orienťákem inženýrem Méďou, spurtérem Tomášem Kalitou, Jakubem Sedlářem, jenž si vysloužil díky svým výkonům v dalších dnech přezdívku „la locomotiva“ a kluky ze zlínského DT Swiss týmu, a celý balík se tak vydal na první kilometry. Pohodové tempo a totální rovina na roztočení nohou. Na konci pěkných 140 km se zakončením v kavárně u Turka. Oblíbená kavárnička, do které jsme se vraceli takřka po každém švihu doplnit zdroje energie do dalších dnů.
Den druhý
V itineráři byla vytyčena trasa na 160 km opět po rovině. Jelikož důsledně dodržujeme naše plány, 160 kilometrů padlo přesně.
Den třetí
Totální slovenské roviny vystřídal mírně zvlněný terén. Počasí nám přálo a dalo se jet i v krátkém, což byla po dlouhé zimě paráda. Někteří se i dobře „přismahli“ Poněvadž v pelotonu nechyběly ani zástupkyně něžného pohlaví, ne všichni tak absolvovali okruh dlouhý 180 km. Část osazenstva se tedy oddělila, aby nedošlo k příliš brzké únavě.
Den čtvrtý
Jelikož vzestupná tendence tréninkového plánu nepolevovala. Tak i čtvrtý den se dala očekávat pořádná porce kilometrů. Taktéž jako předchozí den, jsme jeli ve zvlněném terénu. Ovšem ke sluníčku už se přidal i silnější vítr. Někteří ze skupiny opět nechtěli přeceňovat své síly a tak se oddělili již dříve. Ovšem Ti největší dříči pak ještě pokračovali na vrchol maďarského Dobogókö. Celkem tedy tato skupina natočila 225 kilometrů.
Den pátý: i Bůh odpočíval
Vzhledem k předchozím čtyřem náročným dnům v sedle našich kol, kdy jsme natočili někteří až 800 kilometrů, nás čekal volný den. I přesto jsme ale na krátko na kolo vyrazili a jelikož bylo opravdu krásně a podle předpověď to měl být poslední prosluněný den našeho pobytu, rozhodli jsme se doplnit program volného dne i procházkou na „druhý břeh“. Cílem byla bazilika, která je dominantou městečka Esztergom (Ostřihom). Nádherné místo jsme si ze všech stran vyfotografovali, abychom měli i příjemnou vzpomínku na místní prostředí, které si přímo ze sedla nelze tak dokonale vychutnat.
Den šestý
Přesně podle předpovědi nás další den čekalo nepříliš vlídné počasí. Ne, že by přímo pršelo, ale silný vítr, který se přihnal do míst našeho pobytu, nám naše snažení v tréninku vůbec neulehčoval. Ovšem náš tým necítí bolest a tak jsme se poprali i s těmito nástrahami. Protože místy dosahovala rychlost větru až přes 30 km/h, není se čemu divit, že s příležitostním větrem v zádech jsme dosahovali rychlosti přes 50 km/h jakoby nic Na konci dne jsme si tak mohli zapsat do deníčku pěkných 140 km a mohli v klidu relaxovat v termálním koupališti.
Den sedmý
Vzhledem k náročnosti předchozích dní se celkové množství kilometrů absolvované jednotlivými účastníky zájezdu značně lišilo. Nejčastěji jsme se vraceli se 160-180 kilometry v nohách, někteří však již na kolo ani nesedli. Jako třeba Broňa, který v klidu penzionu lízal rány a léčil namoženou achillovku.
Den osmý
Počasí se ne a ne umoudřit. Přestože se opět ukázalo sluníčko, nepříjemný vítr ještě více zesílil a dosahoval už rychlostí kolem 50 km/hod! Zvlášť v nárazech byl hodně nepříjemný. Někteří už neměli energie zrovna na rozdávání a tak v tento den se všichni rozhodli, jet si více méně to svoje. A tak se celá skupina rozdrobila na menší skupinky i na pouhé jedince. V nepříliš vhodných podmínkách ovšem někteří překvapili, jako třeba František, který i v silném větru ujel z velké části sám 236 kilometrů. Ostatní se místy dostali alespoň ke dvěma stovkám kilometrů nebo tuto magickou hranici překonali. Rozlučková pizzerie na závěr, kde jsme vše vyhodnotili, musela být!
Den devátý
Poslední den našeho soustředění se počasí neumoudřilo a tak jsme celkově rozhodli zvolit odjezd domů a vytočit nohy až doma. Nacpali jsme naše auta až postřechu vším možným, co jsme si s sebou dovezli, nahodili kola na střechu a hurá domů. Navzdory některým problémům, jsme všichni odjížděli nadmíru spokojeni.
Nyní už zbývá pořádně naladit formu na první velké závody a ukázat, co se v nás skrývá
Bronislav Ivan
