Škodabike Marathon Ostrava 2011
V sobotu 30. dubna jsem se vydal společně s Verčou na 4. ročník závodu Škoda bike marathon, který se konal v nedaleké Ostravě. Profil tratě naznačoval, že to bude závod velmi rychlý a skutečně byl. Na startu se nás sešlo okolo tisícovky závodníku všech kategorií a obou tratí. Dlouhá trať měřila 68 km a krátká 35 km. Do první vlny se smělo postavit pouze prvních 200 závodníku z loňského ročníku. A jelikož minulý rok jsme s Verčou tento závod neabsolvovali, byli jsme nuceni se postavit až do druhé vlny.
Od začátku závodu se jelo dost svižně. Už ale pociťuji, že se mi to rozjíždí, tak doufám, že očekávané výsledky se dostaví cuby dub nebo dub coby, teď nevím. Verča měla celkem smůlu, roztrhla řetěz, tak strávila mnoho drahocenného času opravou. Každopádně závod dojela a to je pěkné, jelikož já osobně bych to už za takové situace zabalil. Trať dlouhou 68 km zvládl nejlépe Zdeněk Mlynář , já jsem se umístil celkově na 47. místě a v kategorii jsem urval 22. místo. Verča dojela celkově na 273. místě a v kategorii ženy obsadila místo dvanácté. Na zahřátí zatím uspokojivé, ale to hlavní se dostaví tak okolo června, bych to tak tipoval 
A nyní ještě dojmy od Verči:
Na sobotní Škodabike maraton v Ostravě jsem se těšila, neboť jsem si předem trasu projela a věděla do čeho jdu. Po předešlých, deštivějších dnech na nás v sobotu čekalo pěkné počasí, které nám vydrželo až do konce závodu. Po startu se mi jelo dobře a snažila jsem si udržet tempo. Nejprve jsme jeli asfalt za motorkama a po příjezdu k lesu začal konečně závod jak má být. Závod se táhl lesem a zanedlouho se dorazilo k sjezdovce, kde se závodníci protřídili do předních a zadních linií.
Sjezdovku jsem vyjela do půlky. Druhou část jsem musela vyšlápnout, neboť se trasa ucpala. Nahoře jsem vyskočila na kolo a pokračovala dále lesem. Po následném pokračování trasy podél lesa se mi přetrhl řetaz. Hned zamnou jel kamarád, který mi ihned ochotně pomohl. Jelikož jsme sháněli nýtovačku, tak se doba opravy poněkud protáhla. Než jsme řetěz dali dokupy, projelo spoustu závodníku a už jsem ani neměla chuť pokračovat. Nakonec jsem teda závod dojela, předjela kolem 100 spolubojovníků (aspoň něco) a dojela do cíle.
