Jiří Reeh /Galaxy CykloŠvec Stevens/na Stevens Super Prestige startoval letos na Mistrovství Evropy gravelů v Itálii a Mistrovství světa v Belgii, kde dojel 35. v kategorii.
Závěrečná v Itálii – Mistrovství Evropy v Gravelu
Jak probíhal celý závod? Cíl byl jasný – vítězství. Po návratu z Belgie, kde jsme okusili místní pralinky, jsem si dopřál trochu odpočinku. Lehké pracovní nasazení, příprava na Šumavě a zábava s přáteli. Ve středu jsem si projel trať a měl pocit, že jsem ve skvělé formě – ideální stav na závod. Ve čtvrtek večer dorazil kamarád Mára s obytným vozem a společně jsme vyrazili na cestu.
Cestou jsem však začal cítit nepříjemný škrábání v krku. Nasadil jsem chlorellu a další přírodní léčbu, ale ráno mi nebylo dobře. Rozhodl jsem se proto jen lehce protočit nohy. Přesto jsem cítil, že to nebude ideální. Start byl plánován na neděli, a tak jsem se snažil odpočívat a zotavit.
V den závodu nás přivítalo chladné ráno v Asiagu. Před startem jsem si projel okolí, lidé se scházeli, atmosféra byla výjimečná. Změna však přišla u startovní procedury – do jedné kategorie nás spojili tři různé skupiny. Startoval jsem tak z pozice daleko vzadu a hned na úvod nás čekalo rozmoklé stoupání. Italové zvládali terén bravurně, zatímco já se potýkal s kukuřicí, trávou i dalšími překážkami. I přes potíže jsem se dostal do popředí. Škrábání v krku a kašel jsem se snažil ignorovat, v hlavě jsem měl jediný cíl – dokončit závod.
Bohužel během náročného sjezdu jsem poškodil zadní gumu. Snaha pokračovat byla marná. Závod byl navíc předčasně ukončen kvůli tragické události – úmrtí jednoho z účastníků. Celý den tak skončil v melancholickém duchu.
Mistrovství světa v Belgii
Jaké bylo mistrovství světa v Leuvenu? Intenzivní, rychlé, s úžasnou diváckou podporou. Každá chyba však znamenala velkou ztrátu.
Ráno v den závodu jsem mířil na start s mírnou nervozitou. Navigace mě vedla jinudy než den předtím, ale naštěstí jsem na poslední chvíli našel správné místo. Startovní rošt vypadal slibně, ale situace se rychle změnila. Snažil jsem se dostat do lepší pozice, ale došlo ke strkanici. Náraz mě málem srazil na zem, což způsobilo domino efekt – pád několika závodníků. Přesto jsem se rychle vzpamatoval a pokračoval dál.
Trať byla extrémně rychlá, asfalt střídaly technické pasáže. Bohužel mi v klíčový okamžik vyklouzla noha z pedálu, což znamenalo ztrátu kontaktu s čelem závodu. Následovala série dalších menších problémů, které mě postupně odsouvaly do třetí skupiny. I přesto jsem se snažil bojovat, předjížděl jsem na stoupáních a držel tempo na rovinách.
Bohužel došlo i na energetické problémy – nebyl jsem schopen otevřít připravený balíček s jídlem, což se na mém výkonu podepsalo. Glykogenový deficit mě donutil zpomalit a pustit další skupinu. Do cíle jsem dojel osamocen na 35. místě s průměrnou rychlostí přes 40 km/h. I když jsem nebyl z výsledku nadšený, závod mě posunul a ukázal, na čem musím zapracovat.
Další info: zde
