Home » Aktuální téma, Blogy závodníků, MTB, Týmy & závodníci, Závody

Kaktus Bike Okolobratislavy 2012

Submitted by cyklo on Čtvrtek, 5 Červenec 2012No Comment
Kaktus Bike Okolobratislavy 2012

O uplynulém parném víkendu jsme jeli na závod k našim bratrům na Slovensko na další závod ze série Cyklomaratontour. Z týmu jsme jeli Verča, já a v Brně jsme nabírali Lukáše Frýbu. Do Bratislavy jsme jeli v naprosté pohodě s jediným cílem – užít si to! Po menším bloudění bez GPS jsme trefili Liščí údolí, kde bylo celé zázemí závodu. Po příjezdu nás překvapila slabší účast, zapříčiněná kolizí jiných závodů jak v Česku, tak na Slovensku. Verča vzhledem k absenci v tréninku z důvodu zkouškového období jela krátkou a pojala závod víceméně tréninkově, já neměl jinou možnost, než jet dlouhou :-) A ta byla vypsána na dva okruhy.

Start byl společný jak pro krátkou, tak pro dlouhou trasu. Od startu se jelo nervózní tempo a snažil jsem se držet špici při nájezdu do terénu. To ale jen do prvního prudkého kopce v lese, kde mně spadl řetěz a musel jej celý vybíhat – zde jsem si v tom parnu rád vzpomněl na zimní výběhy Lysa cupu. Již zde jsem v nohách cítil, že to není ono. Čelo se Standou Hejdukem odjelo a my vytvořili druhou čtyřčlennou skupinku. Závod pro mě osobně nepříliš zajímavý a záživný – kratší táhlé výjezdy, rychlé prašné sjezdy. V prvním kole se jelo docela tempo a kluci v každém nájezdu do stoupání nastupovali – kopec – nástup, takže jsem je vždycky v půlce kopce dojížděl.

Vedro, vedro a zase vedro. Celý závod se naštěstí jel ve stínu lesů CHKO Malé Karpaty, ale i tak to byla pořádná „smaženice“. Zde si neodpustím menší výtku na špatné načasování občerstvovacích stanic, kdy v prvním kole navíc nebyly vůbec podávány bidony, na což při Cyklomaratontour nejsme běžně zvyklí, ale co už :-) V nájezdu do druhého kola sjíždíme odpadlíky z první skupiny – Láďu Fabišovského a Michala Hynečka. Začíná se opět docela jet, jede se mně docela dobře, ale najednou mně z ničeho nic totálně sekne z nedostatku vody a pěkně si couvnu – prásknu tedy do sebe poslední záchranný ovocno-šťavnatý PowerBar gel s guaranou, zapiju posledními zbytky vody a modlím se, co bude dál. Po chvíli naštěstí opět chytám saze, sjedu Honzu Kučeru na dohled a na občerstvovačce mě zachránil bidon s ionťákem, který celý během chvíle vyžáhnu. Pár prudších výjezdů se zatnutím všech zubů a závěrečný sjezd do cíle do útrob hlavního města.

V cíli jsme nakonec dojeli Verča i já v boji se 37°C teplotami na umístěních na stupních vítězů. Verča na úžasném 2. místě v kat. – 6. celkově, já v cíli po 2,5 hod totálně dehydratovaný s překvapením 3. v kategorii – 8. celkově.

Výlet povedený a také úspěšný. Lukáši Frýbovi musíme poděkovat za jeho úžasnou schopnost společenské zábavy, kterou nás po celou dobu doprovázel :-)

Franta Haitl

Comments are closed.