Home » Foto, Silniční cyklistika, Týmy & závodníci, Za jízdy, Závody

Rozhovor s mechanikem reprezentace Richardem Šmídou

Submitted by on Čtvrtek, 7 Červenec 2022No Comment
Rozhovor s mechanikem reprezentace Richardem Šmídou

Právě nám probíhá mistrovství Evropy v silniční cyklistice pro kategorie juniorů a U23 v Anadia v Portugalsku. Bajkery vystřídají silničáři a poté si přijdou na své i dráhaři. Je den před závody a ráno je klasický šrumec. Brzká snídaně, mechanici jdou k autům, chystají kola na trénink, jak silniční, tak ty časovkářská. Kola pumpují, ještě umyjí společně s maséry auto a maséři pak chystají pití do bidonů, iontové nápoje a vodu, vše se musí řádně zaledovat a také se připravují traťovky, energetické tyčinky a další potřebné věci k tréninku.
Kdo je v tomto realizačním týmu nepřehlednutelná postava a ikona reprezentace? Dvoumetrový mechanik Českého reprezentačního týmu, odchovanec prostějovské cyklistiky Richard Šmída zvaný „Šmíďák“.

Ríšo, po kolikáté jsi vlastně na vrcholné akci s reprezentací?
No, nemám to přesně spočítané, ale na mistrovství světa jsem byl asi osmkrát, na mistrovství Evropy šestkrát a jednou na Olympijských hrách v Tokiu.

Jaké MS bylo pro tebe to první?
Bylo to MS v Richmondu v USA, tam vlastně vyhrál Slovák Peter Sagan.

Jak bereš takový reprezentační výjezd, co to pro tebe znamená?
Ať jsou to OH nebo všechna mistrovství, ať už je to převážně mistrovství světa nebo mistrovství Evropy, je vrcholem pro všechny, jak pro závodníky, tak pro nás, co jsme v realizačním týmu. Člověk se musí připravit co nejlépe a nechat tam, jak se říká všechno.

Co tě nejvíce těší na závodech nebo máš nějaký emoční zážitek?
Tak pro mě je vždy emotivní to, když se vracíme domů s nějakým skvělým výsledkem. Je jasné, že medaile je nejen pro sportovce, ale i pro nás to nejcenější. Strašně moc to sportovcům, cyklistům přejeme a když se s námi dělí o jejich radost, což tak většinou je, vždy jsme skvělá parta, tak to je to nejvíc, medaile, úspěch, radost z dobře odvedené práce. Navíc v reprezentaci jsme opravdu super tým.

S kým nejčastěji spáváš na pokoji?
To je přece jasné, s masérem „Perňasem“ Josefem Perným, ale všechny kluky mám rád jako „pes“.
Od mechaniků počínaje, tj. Libora Maisnera, Karla Slezáčka, mého syna Martina, přes maséry Petra Vopálku, Jana Čuřína, Michala Frantíka nebo doktora Roberta Válku nebo Aleše Kroužeckého. Navíc trenér Tomáš Konečný je opravdu super člověk, bývalý závoďák a pro mě osobně skvělý šéf trenér. Vždy má všechno dokonale připravené a drží, jak se říká lajnu, vždy je vše v lajně. Bude se mi po tomto týmu stýskat.

Tvůj nejoblíbenější nápoj?
Smích… řekl bych ionťák, ale odpovím Myslivec s Pepsi colou

Co Olympiáda?
Specifická, jiná, emoční, ale krásná. Dokonce i tam jsme se zasmáli. Jsem rád, že jsem na OH s kluky byl.

A jsou i smutné nebo stresující okamžiky v cyklistice obecně?
No odbočím od reprezentačního výjezdu. Ten nejemočnější jsem zažil asi letos na jaře při Českém poháru v Kyjově, kdy jsem doslova zachraňoval holý život jednomu Rakouskému závodníkovi.
Dostal jsem se k této situaci a závodníkovi jako první. Tento závodník vrazil do stojícího auta a prolétl zadním oknem do auta a pořezal se u toho na krku a já mu dával první pomoc a vlastně jsem mu držel postižené místo na krku. Pomoci druhému beru jako samozřejmost, to by měl udělat každý člověk bez váhání.
Jsem rád, že cyklista byl zachráněn, to byla pro mě nejvíc dobrá zpráva a vážím si i toho, že mi po návratu z nemocnice napsal a poděkoval mi.

Olomoucký kraj, město Prostějov je cyklistické město. Ty se cyklistikou i živíš mimo reprezentaci. Je to tak?
Je to tak. Mám cyklistickou prodejnu a servis v Prostějově. V zimě navíc půjčujeme ještě lyže.
Také občas jezdím jako mechanik i s prostějovským týmem.

Letošní ME v Portugalsku, jak to bereš?
Jsem za účast rád. Je tu opět super parta lidí a i skvělí závodníci, kterým moc přeji úspěch. A jinak je tu pěkné teplo…

Co by jsi chtěl říci závěrem?
Bez podpory své rodiny a manželky by ani mechanika u nároďáku a vůbec u cyklistiky dělat nešlo. Budete se divit, naposledy jsem byl na dovolené s rodinou, když Martin (dnes také mechanik nároďáku) měl tři roky.
Děkuji za rozhovor. Užij si ME v Portugalsku a přeji co nejvíce úspěchů.

Leave your response!

Add your comment below, or trackback from your own site. You can also subscribe to these comments via RSS.

Be nice. Keep it clean. Stay on topic. No spam.

You can use these tags:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

This is a Gravatar-enabled weblog. To get your own globally-recognized-avatar, please register at Gravatar.