Home » Nezařazené, Za jízdy

Pelotonu 160 cyklistů požehnal v Buzicích feldkurát

Submitted by on Středa, 23 Duben 202538 Comments
Pelotonu 160 cyklistů požehnal  v Buzicích feldkurát

Buzice- Obec nedaleko Blatné žila onu prosluněnou sobotu naplno 14.ročníkem „ Odemykání cyklistických studánek na Blatensku“. Tomu od prvopočátků poskytuje zázemí s veškerým komfortem staročeský hostinec „ U Čiláka“ a jeho prostorný dvůr. Příjemné, doslova „ vymodlené“ počasí, přilákalo do Buzic úctyhodných 160 cyklistů ze širokého okolí. Čekala na ně osmnáctikilometrová trasa ve směru Buzice- Skaličany- Vahlovice- Střižovice- Chobot- Paštiky- blatenský špejchar a zpět do Buzic. 95% povrchu tvořil asfalt, zbytek úhledná polní cesta. Součástí okruhu byly dvě „ horské prémie“, které řádně prověřily fyzickou kondici účastníků cykloturistické akce. „ Bez nich by taková jízda „ nudila“, usmál se na startu před hostincem „ U Čiláka“ jeden z organizátorů- a pravdu měl! Kdokoliv se necítil na celou výměru, mohl si libovolně z „ porce“ ukrojit. Valná většina kolařů však této možnosti nevyužila.

Co bůh řídí- dobře řídí!“

Poprvé v historii ( nejen ) regionální cykloturistiky letos tady v Buzicích požehnal pestrobarevnému pelotonu na startu feldkurát, který jako by vypadl z románu „ Osudy dobrého vojáka Švejka“. To byl samozřejmě účel, protože čtrnáctý ročník ohromně „ vyšperkovalo“ účinkování spolku „ Švejků“ v rakousko-uherských uniformách. Jeho chloubu představuje muzikantské těleso a repertoár prastarých „ mocnářských“, ale i dalších nesmrtelných šlágrů.

Přítomný feldkurát, občanským jménem Přemysl Žemlička z Olomouce, je svými kamarády z „ kumpanie“ hodnocen jako „ významná osobnost“. „ Když jsme si před několika lety pořizovali vojenské uniformy C. a K. monarchie, došlo společníkům, že v našich řadách postrádají právě feldkuráta. A já dostal „befelem“ ujmout se tohoto postavení. Chvíli se uvažovalo také o tom, že bych mohl zastávat roli rabína. Z toho nakonec sešlo. No a tak mi nakonec v Ostravě ušili na míru tenhle stejnokroj. Ale pozor- kvalitní materiál, čistý gabardén!“, zdvihá výstražně prst perfektně „ oháknutý“ boží služebník.

Své poslání ale Přemysl Žemlička bere smrtelně vážně: „ Já jsem věřící a soudím, že co bůh řídí- dobře řídí! Takže i dnešní požehnání tady na Buzické půdě má svůj význam!“ Skutečností je, že se celá cyklistická akce obešla opravdu bez jediného úrazu a zapeklitějšího technického problému. Pouze jeden kolař utrpěl na trase defekt duše a byl nucen svého ekologického „ miláčka“ doprovodit do cíle pěšky.

Sám feldkurát také okruh poctivě absolvoval a až na krátce zaseknutý řetěz si to moc užil. Když v závěrečné tombole vyhrál cyklistickou lahev, inspirovalo ho to k zajímavému nápadu: „ Příští rok ji tady v Buzicích naplním svěcenou vodou a jednotlivá kola před jízdou posvětím,“ říká odhodlaně. Prý to bude ve srovnání s „ odvracením jedinců z trnité cesty hříchu“ zanedbatelná služba dobru.

K „ Čilákovi“ v mezinárodní sestavě

S uniformovanými nadšenci, jdoucími věrně ve stopách dobrého vojáka Švejka, se u příležitosti „ Odemykání cyklistických studánek na Blatensku“ v Buzicích doslova „ roztrhl pytel“. Dostaveníčko si „ U Čiláka“ dalo hned dvacet stoupenců nejslavnějšího vojína monarchie. A to dokonce i s mezinárodním zastoupením. Za stoly uvnitř populární hospůdky usedl rovněž jeden maďarský „ Švejk“ plus šest hostů z Polska, kteří co do družné zábavy po ukončení odpoledního programu určitě nezůstali v ničem pozadu. „ Jsme z Přemyšle. Cestovali jsme za vámi osm set kilometrů,“ hlásil v dobrém rozmaru „ vrchní mluvčí“ polské družební delegace.

Členové atraktivního spolku, bohatě vybaveni hudebními nástroji ( flašinet, akordeon, kytara, balalajka…) , představovali po dojezdu všech cyklistů zpět k „ Čilákovi“ významnou složku doprovodného pásma kultury a sportu. Jejich pestrý repertoár nenechal nikoho z publika chladným. To ovšem nebylo nic proti tomu, jak to rozbalili uvnitř Buzické hospůdky vpodvečer. Přeplněný lokál doslova „ šílel“ a staré i novější šlágry vyhecovaly přítomné také k tanci. Už dlouho nezažily zdi „ Čilákovské“ tak mohutný až živelný „ gejzír“ spontánní zábavy !

Vedle uší, jak už bylo uvedeno, si přišly na své určitě i oči. Na zakázku šité C. a K. uniformy měly svůj neodolatelný půvab a kouzlo. Pozornost si vysloužil logicky i vojenský prapor s rakouskou orlicí na žerdi. „ My těch praporů máme několik. Je to výsledek „ lidové tvořivosti“, vysvětloval Miloslav Kilián- Buzický rodák, dnes žijící v Praze.

Vedle ctihodného feldkuráta se do pelotonu na Buzické návsi vmísilo ještě několik dalších „ Švejků“- cyklistů. A do pedálů šlapali se stejně zdravou chutí a vehemencí jako zpívali.

Čestné kolečko občana Šůchy

Legendární „ Stará dáma“ TOUR de France bývá pravidelně zakončována slavnostním obloukem okolo pařížského náměstí. Něco podobného v malém měřítku se odehrálo tentokrát i v Buzicích, až na to, že ke slavnostnímu aktu došlo před zahájením akce. A tak jako výstřel z Aurory odstartoval útok na Zimní palác, Buzický občan Miroslav Šůcha na „ historickém“ kostitřasu sólově „ svátečním tempem“ objel před ostrým startem pelotonu střed obce s kapličkou. To stačilo, aby se stal hrdinou dne!

Skládačky a koloběžky

Na trať 14.ročníku „ Odemykání cyklistických studánek na Blatensku“ nevyrazili jen klasičtí cyklisté. Několik odvážlivců zdolalo daný okruh na atypických dopravních prostředcích- socialistických „ skládačkách“ bez přehazovaček a koloběžkách. Tím si už tak náročnou trasu ještě řádně „ opepřili“. Zároveň ale také prokázali nemalou dávku houževnatosti a pevné vůle.

Ilona a Viktor Králíkovi z Olomouce „ hltají“ kilometry právě prostřednictvím koloběžek. Původně to byla doména jen Viktora: „ Ilona zpočátku jezdila na normálním kole. Pak si , víceméně ze zvědavosti, otestovala můj „ přemisťovač“. Padl jí do noty natolik, že zakrátko pořídila pro sebe „ dvojče“ a začali jsme cestovat společně,“ poznamenává sympatický mladík. Zocelený pár se prý snaží své koloběžky prohánět denně a urazit minimálně deset kilometrů: „ Vždycky máme v trase zakomponovanou nějakou hospůdku, odkud se potom po občerstvení vracíme zpět,“ prozrazuje se smíchem Ilona Králíková. Loni oba nadšenci pokořili cca 3500 kilometrů: „ Neustále se zlepšujeme- před pěti lety při naší premiéře to byla jen zhruba polovina,“ sděluje Viktor.

Správná dvojka se ale nevyhýbá ani brutálnějším podnikům: „ Vymysleli jsme si kupříkladu „ Bludného cyklistu“. Ten vede z Roztok na Smíchov a je to skutečný „ masakr“, hodnotí olomoucká „ Královna koloběžka první“ tuto šťavnatou zkoušku fyzičky. Oba mladí vytrvalci si nicméně zachovávají potřebný zdravý odstup: „ Snažíme se s Viktorem každé stoupání poctivě vyšlapat. Ale když organismus a svaly protestují, nelámeme to přes koleno,“ nechává se slyšet Ilona. Podle ní jsou sjezdy kolikrát horší- hlavně nebezpečnější.

Ilona s Viktorem si neužívají jen tuzemských dobrodružství: „ Sjezdili jsme kdeco- Polsko, Maďarsko, Německo, Slovensko…,“ vypočítává olomoucký „ bohatýr“ Viktor s tím, že nejvíc je chytne za srdce putování podél řeky.

S náramným apetitem se „ zakousla“ do osmnáctikilometrového okruhu se startem a cílem v Buzicích skupinka píseckých majitelů socialistických skládaček. Tenhle „ vynález východní rádobyfilozofie“ bývá obvykle užíván jen k dojezdu na nedaleký nákup či na poštu. Mládenci od města u Otavy však tenhle „ smrtící výkřik techniky“ zkrotili a přizpůsobili jej k obrazu svému. Víťa Horník s Davidem Šourkem se skládačkami dokonce podnikli loni expedici z Dubrovníku do Athén. Víťa Horník ještě předtím s doprovodem absolvoval další dvě dálkové cesty- z Písku do Terstu a z Terstu do Dubrovníku. „ Letos chceme pokračovat z řecké metropole do Istanbulu. A když Pánbůh dá, ještě do Gruzie,“ představuje smělé plány skládačkový „ guru“ Víťa.

Do Buzic přicestovalo písecké těleso následovně- vlakem do Blatné a odtud po vlastní ose až na místo startu. Nutno dodat, že jezdci na koloběžkách i skládačkách trať okolo Buzic zdolali perfektně a horským prémiím dali na frak. Prostě- nic je nedokázalo zastavit.

Věrná garda

Cykloturistické akce v Buzicích se nikdy neobejdou bez přítomnosti skalních příznivců tohoto sportu z řad „ dříve narozených“- tzv. „ věrné gardy“. Pánové i dámy se skráněmi prorostlými stříbrem podávají často tak úžasné výkony jakoby čas kolem nich jen prolétl.

Letos si to sem do Buzic namířil také František Míka ze Strakonic ( 63 let ). Pro neúnavného „ matadora“, který v sedle kola „ láme vaz“ kilometrům už 38 let, není v tomto ohledu nemožné vůbec nic. „ Před čtyřmi lety jsem musel vyměnit ze zdravotních důvodů starý model za elektrokolo,“ říká jakoby omluvně stále vitální důchodce, „ Mohla za to operace kyčle. A protože mi současně bylo šedesát let, nadělil jsem si tenhle kvalitní kousek rovnou k narozeninám.“

Během šťastných let v sedle „ ekologického stroje“ prý František Míka procestoval úplně celé Čechy. Doslova skrz naskrz- jak on sám s oblibou uvádí. „ Jezdíme odjakživa v partě. Původně ve třech, postupně se počet nás Strakoňáků- cykloturistů vyšplhal až na osmnáct,“ libuje si vášnivý vyznavač zdravého pohybu a poznávání zajímavých míst. A téhle prima partičky je „ všude plno“ i za českými hranicemi: „ Na pedálech jsme obrazili kompletně také Slovensko. A nádavkem ještě polovinu Alp. Teď se chystáme na Azurové pobřeží,“ září nadšením František Míka.

Letos má na osobním kontě prozatím 250 kilometrů. „ Maximum činilo v minulosti něco přes 2000 kilometrů za sezónu,“ podotýká strakonický „ průzkumník silnic a cest“. Rekordním „ přírůstkem“ za jeden den se u něho rozumí dávka 110 kilometrů ze Strakonic na Šumavu a zpět: „ To jsem se toulal v okolí Kvildy. A rozhodně jsem si dal parádně do těla,“ vzpomíná na náročný výlet dobrodruh s velkým „ D“. V Buzicích si letošní hromadnou projížďku nemohl vynachválit: „ Zúčastnil jsem se potřetí. A byla to pro mě absolutní pohodička. Jinak ještě, co se týče profilů trati- jsou mi milejší kopce než unavující rovinaté pasáže !,“ zdůrazňuje František Míka.

Na cykloturistických akcích v Buzicích „ U Čiláka“ nemůže chybět nikdy velký „ srdcař“ Josef Trča z nedalekých Škvořetic ( 73 let ). Jeho věrnost organizátory dojímá natolik, že mu „ výhledově“ chtějí přidělit inventární číslo. Téměř vždy se mu ale bohužel „ lepí smůla na paty“ v tom smyslu, že ho na trati zaskočí menší či větší technické problémy a sem tam si musí povídat s veverkami. Letos ovšem absolvoval celých osmnáct kilometrů bez „ ztráty kytičky“ a určitě z toho měl nemalou radost.

Se svým stařičkým favoritem tvoří nerozlučnou dvojku : „ Tohle kolo jsem dostal darem od jistého Jardy Hory- někdejšího Škvořetického hostinského za to, že jsem mu pomohl s přestavbou salónku u něho v lokále,“ nechává se slyšet borec, před kterým se skloní každý kopec.

Opravdovým „ nestorem“ letošního 14.ročníku „ Odemykání studánek“ byl ale Jiří Šika z Blatné. Přímo v den konání této cykloakce dovršil požehnaných 83 let ! Byl odměněn jako nejstarší účastník a stejně tak i „ benjamínek“ sportovního odpoledne- šestiletý Jiří Mikolášek z Blatné.

Kultura za všechny peníze

Stalo se již ustáleným pravidlem, že na společnou projížďku cyklistů všech věkových kategorií a výkonnostních stupňů okolím Buzic navazuje doprovodný kulturně- sportovní program. Ani letos tomu nebylo jinak.

V úvodu nadchly čerstvě posílené publikum svými uměleckými kreacemi mažoretky z Bělčic. Vzápětí přišel na řadu tady už zdomácnělý taneční klub z Čížové se svými třemi nadmíru vyvedenými pohybovými kousky- Šenkýřečka, Poupata a samozřejmě legendární Kankán.

Svou sportovní exhibici tu měl i blatenský rodák Petr Beneš, nyní žijící v Děčíně, se svou jednokolkou. Znovu ohromil diváky husarskými kousky na překážkách různého typu. Jedinečnou show zakončil autogramiádou a společným focením s fanoušky.

No a po jedinečném živém koncertu pod širým nebem v podání hudebního jádra spolku „ Švejků“ následoval zlatý hřeb odpoledne- bohatá tombola o 60 ryze cyklistických cen. Majitelé zelených lístků s čísly mohli vyhrát třeba osvětlení na kolo, značkové cyklistické dresy s dlouhým a krátkým rukávem, prostředek na mytí bicyklů „ Cyklostar“ aj. Mezi desítkou TOP cen se skrývaly cyklistické brašny, mapníky na řídítka, termotriko, profi rukavice, tachometr, značkový cyklozámek a konečně- nožní pumpa pro rychlé nahuštění obutí ráfků.

Po celé sobotní odpoledne probíhalo na dvoře hospůdky „ U Čiláka“ rovněž testování klasických kol a elektrokol firmy CykloŠvec Písek formou bezplatných projížděk modelů po okolí. Zásluhou majitele firmy se i tentokrát mezi vraty klenula jako duha nafukovací obří brána, dodávající prostředí kolem ní atmosféru „ Závodu míru“.

U snědeného krámu a prázdného džbánu…..

Maximální výtoč piva a stejně masivní výdej gastronomických dobrot z kuchyně způsobily, že zčistajasna podruhé v historii hostince „ U Čiláka“ nebylo „ čím po psu hodit“. Rozmanité menu, včetně lahůdkového zvěřinového guláše, vzalo za své jako první. A předtím, než se hosté uložili na penzión nebo rozprchli do svých domovů, pozdě večer vyschl i zdroj národního moku s pěnou. Řešení, které kdysi dávno nabízel humoristický časopis „ Dikobraz“ za stejně „ fatální“ situace v kresleném vtipu: „ Pane Pivrnec, došlo pivo- musíme vás narazit“, tady jaksi neobstálo. A pivo prostě také není ropa, aby tryskalo ze země ( což je ostatně škoda ) .Takže nakonec se jako „první pomoc“ podávaly „ lahváče“ nebo bier v plechu.

Díky, díky, díky….

Cykloturistickou akci v Buzicích tradičně zorganizovali „ PROSPORT Blatná“, hostinec „ U Čiláka“ Buzice a Jednota Orel Strakonice pod záštitou a za finanční dotace z fondu „ Nadace Jihočeské cyklostezky“ a Jihočeského kraje. Srdečné poděkování patří dále obci Buzice za mimořádnou vstřícnost a peněžní podporu akce. Štědrý peněžní příspěvek poskytla také firma Dura Blatná. Za sponzorské dary věcného charakteru náleží díky těmto subjektům: CykloŠvec Písek, Cyklosport- Luboš Blovský Písek, Karban- sport Blatná, Miloš Bečvář- Cyklosport Strakonice, „ Bike- faktory“ Strakonice, SPORTARSENAL Lysá nad Labem, R a B Mědílek Žacléř, INKOSPOR, Cyklo Schein- výrobce cyklistického oblečení.

Jako vždycky se skvěle a zodpovědně zhostili role pořadatelských hlídek na křižovatkách trasy Jaroslav Plechatý z Nahošína a jeho tým. Ozvučení areálu zajistil DJ Jiří Hrabě, nájemce kulturního domu ve Škvořeticích. Stejně tak hudební kulisu.

Majitel hospody „ U Čiláka“ Petr Samec také tentokrát jako sponzorský počin navařil účastníkům akce pořádný kotel knedlíčkové polévky. Samotný fakt, že už mnoho let poskytuje podobným podnikům veškeré zázemí, je nadmíru cenný.

V neposlední řadě patří dík všem, kdo vystoupili v odpoledním doprovodném programu. A samozřejmě každému, kdo na cyklistické dostaveníčko zavítal. Obzvlášť potěšitelné je zvyšující se procento dětí na podobných akcích v Buzicích. Protože jim patří budoucnost! Jen oni mohou nést cyklistickou pochodeň dál a postarat se o to, aby podobná shromáždění nezanikla. Bylo by to skutečné neštěstí!!!

Vladimír Šavrda

38 Comments »

Leave your response!

Add your comment below, or trackback from your own site. You can also subscribe to these comments via RSS.

Be nice. Keep it clean. Stay on topic. No spam.

You can use these tags:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

This is a Gravatar-enabled weblog. To get your own globally-recognized-avatar, please register at Gravatar.