Bikestream - cyklistika, zavody, MTB, bike, cyklo, cykloturistika

Buzice- Obec nedaleko Blatné žila onu prosluněnou sobotu naplno 14.ročníkem „ Odemykání cyklistických studánek na Blatensku“. Tomu od prvopočátků poskytuje zázemí s veškerým komfortem staročeský hostinec „ U Čiláka“ a jeho prostorný dvůr. Příjemné, doslova „ vymodlené“ počasí, přilákalo do Buzic úctyhodných 160 cyklistů ze širokého okolí. Čekala na ně osmnáctikilometrová trasa ve směru Buzice- Skaličany- Vahlovice- Střižovice- Chobot- Paštiky- blatenský špejchar a zpět do Buzic. 95% povrchu tvořil asfalt, zbytek úhledná polní cesta. Součástí okruhu byly dvě „ horské prémie“, které řádně prověřily fyzickou kondici účastníků cykloturistické akce. „ Bez nich by taková jízda „ nudila“, usmál se na startu před hostincem „ U Čiláka“ jeden z organizátorů- a pravdu měl! Kdokoliv se necítil na celou výměru, mohl si libovolně z „ porce“ ukrojit. Valná většina kolařů však této možnosti nevyužila.

„ Co bůh řídí- dobře řídí!“

Poprvé v historii ( nejen ) regionální cykloturistiky letos tady v Buzicích požehnal pestrobarevnému pelotonu na startu feldkurát, který jako by vypadl z románu „ Osudy dobrého vojáka Švejka“. To byl samozřejmě účel, protože čtrnáctý ročník ohromně „ vyšperkovalo“ účinkování spolku „ Švejků“ v rakousko-uherských uniformách. Jeho chloubu představuje muzikantské těleso a repertoár prastarých „ mocnářských“, ale i dalších nesmrtelných šlágrů.

Přítomný feldkurát, občanským jménem Přemysl Žemlička z Olomouce, je svými kamarády z „ kumpanie“ hodnocen jako „ významná osobnost“. „ Když jsme si před několika lety pořizovali vojenské uniformy C. a K. monarchie, došlo společníkům, že v našich řadách postrádají právě feldkuráta. A já dostal „befelem“ ujmout se tohoto postavení. Chvíli se uvažovalo také o tom, že bych mohl zastávat roli rabína. Z toho nakonec sešlo. No a tak mi nakonec v Ostravě ušili na míru tenhle stejnokroj. Ale pozor- kvalitní materiál, čistý gabardén!“, zdvihá výstražně prst perfektně „ oháknutý“ boží služebník.

Své poslání ale Přemysl Žemlička bere smrtelně vážně: „ Já jsem věřící a soudím, že co bůh řídí- dobře řídí! Takže i dnešní požehnání tady na Buzické půdě má svůj význam!“ Skutečností je, že se celá cyklistická akce obešla opravdu bez jediného úrazu a zapeklitějšího technického problému. Pouze jeden kolař utrpěl na trase defekt duše a byl nucen svého ekologického „ miláčka“ doprovodit do cíle pěšky.

Sám feldkurát také okruh poctivě absolvoval a až na krátce zaseknutý řetěz si to moc užil. Když v závěrečné tombole vyhrál cyklistickou lahev, inspirovalo ho to k zajímavému nápadu: „ Příští rok ji tady v Buzicích naplním svěcenou vodou a jednotlivá kola před jízdou posvětím,“ říká odhodlaně. Prý to bude ve srovnání s „ odvracením jedinců z trnité cesty hříchu“ zanedbatelná služba dobru.

K „ Čilákovi“ v mezinárodní sestavě

S uniformovanými nadšenci, jdoucími věrně ve stopách dobrého vojáka Švejka, se u příležitosti „ Odemykání cyklistických studánek na Blatensku“ v Buzicích doslova „ roztrhl pytel“. Dostaveníčko si „ U Čiláka“ dalo hned dvacet stoupenců nejslavnějšího vojína monarchie. A to dokonce i s mezinárodním zastoupením. Za stoly uvnitř populární hospůdky usedl rovněž jeden maďarský „ Švejk“ plus šest hostů z Polska, kteří co do družné zábavy po ukončení odpoledního programu určitě nezůstali v ničem pozadu. „ Jsme z Přemyšle. Cestovali jsme za vámi osm set kilometrů,“ hlásil v dobrém rozmaru „ vrchní mluvčí“ polské družební delegace.

Členové atraktivního spolku, bohatě vybaveni hudebními nástroji ( flašinet, akordeon, kytara, balalajka…) , představovali po dojezdu všech cyklistů zpět k „ Čilákovi“ významnou složku doprovodného pásma kultury a sportu. Jejich pestrý repertoár nenechal nikoho z publika chladným. To ovšem nebylo nic proti tomu, jak to rozbalili uvnitř Buzické hospůdky vpodvečer. Přeplněný lokál doslova „ šílel“ a staré i novější šlágry vyhecovaly přítomné také k tanci. Už dlouho nezažily zdi „ Čilákovské“ tak mohutný až živelný „ gejzír“ spontánní zábavy !

Vedle uší, jak už bylo uvedeno, si přišly na své určitě i oči. Na zakázku šité C. a K. uniformy měly svůj neodolatelný půvab a kouzlo. Pozornost si vysloužil logicky i vojenský prapor s rakouskou orlicí na žerdi. „ My těch praporů máme několik. Je to výsledek „ lidové tvořivosti“, vysvětloval Miloslav Kilián- Buzický rodák, dnes žijící v Praze.

Vedle ctihodného feldkuráta se do pelotonu na Buzické návsi vmísilo ještě několik dalších „ Švejků“- cyklistů. A do pedálů šlapali se stejně zdravou chutí a vehemencí jako zpívali.

Čestné kolečko občana Šůchy

Legendární „ Stará dáma“ TOUR de France bývá pravidelně zakončována slavnostním obloukem okolo pařížského náměstí. Něco podobného v malém měřítku se odehrálo tentokrát i v Buzicích, až na to, že ke slavnostnímu aktu došlo před zahájením akce. A tak jako výstřel z Aurory odstartoval útok na Zimní palác, Buzický občan Miroslav Šůcha na „ historickém“ kostitřasu sólově „ svátečním tempem“ objel před ostrým startem pelotonu střed obce s kapličkou. To stačilo, aby se stal hrdinou dne!

Skládačky a koloběžky

Na trať 14.ročníku „ Odemykání cyklistických studánek na Blatensku“ nevyrazili jen klasičtí cyklisté. Několik odvážlivců zdolalo daný okruh na atypických dopravních prostředcích- socialistických „ skládačkách“ bez přehazovaček a koloběžkách. Tím si už tak náročnou trasu ještě řádně „ opepřili“. Zároveň ale také prokázali nemalou dávku houževnatosti a pevné vůle.

Ilona a Viktor Králíkovi z Olomouce „ hltají“ kilometry právě prostřednictvím koloběžek. Původně to byla doména jen Viktora: „ Ilona zpočátku jezdila na normálním kole. Pak si , víceméně ze zvědavosti, otestovala můj „ přemisťovač“. Padl jí do noty natolik, že zakrátko pořídila pro sebe „ dvojče“ a začali jsme cestovat společně,“ poznamenává sympatický mladík. Zocelený pár se prý snaží své koloběžky prohánět denně a urazit minimálně deset kilometrů: „ Vždycky máme v trase zakomponovanou nějakou hospůdku, odkud se potom po občerstvení vracíme zpět,“ prozrazuje se smíchem Ilona Králíková. Loni oba nadšenci pokořili cca 3500 kilometrů: „ Neustále se zlepšujeme- před pěti lety při naší premiéře to byla jen zhruba polovina,“ sděluje Viktor.

Správná dvojka se ale nevyhýbá ani brutálnějším podnikům: „ Vymysleli jsme si kupříkladu „ Bludného cyklistu“. Ten vede z Roztok na Smíchov a je to skutečný „ masakr“, hodnotí olomoucká „ Královna koloběžka první“ tuto šťavnatou zkoušku fyzičky. Oba mladí vytrvalci si nicméně zachovávají potřebný zdravý odstup: „ Snažíme se s Viktorem každé stoupání poctivě vyšlapat. Ale když organismus a svaly protestují, nelámeme to přes koleno,“ nechává se slyšet Ilona. Podle ní jsou sjezdy kolikrát horší- hlavně nebezpečnější.

Ilona s Viktorem si neužívají jen tuzemských dobrodružství: „ Sjezdili jsme kdeco- Polsko, Maďarsko, Německo, Slovensko…,“ vypočítává olomoucký „ bohatýr“ Viktor s tím, že nejvíc je chytne za srdce putování podél řeky.

S náramným apetitem se „ zakousla“ do osmnáctikilometrového okruhu se startem a cílem v Buzicích skupinka píseckých majitelů socialistických skládaček. Tenhle „ vynález východní rádobyfilozofie“ bývá obvykle užíván jen k dojezdu na nedaleký nákup či na poštu. Mládenci od města u Otavy však tenhle „ smrtící výkřik techniky“ zkrotili a přizpůsobili jej k obrazu svému. Víťa Horník s Davidem Šourkem se skládačkami dokonce podnikli loni expedici z Dubrovníku do Athén. Víťa Horník ještě předtím s doprovodem absolvoval další dvě dálkové cesty- z Písku do Terstu a z Terstu do Dubrovníku. „ Letos chceme pokračovat z řecké metropole do Istanbulu. A když Pánbůh dá, ještě do Gruzie,“ představuje smělé plány skládačkový „ guru“ Víťa.

Do Buzic přicestovalo písecké těleso následovně- vlakem do Blatné a odtud po vlastní ose až na místo startu. Nutno dodat, že jezdci na koloběžkách i skládačkách trať okolo Buzic zdolali perfektně a horským prémiím dali na frak. Prostě- nic je nedokázalo zastavit.

Věrná garda

Cykloturistické akce v Buzicích se nikdy neobejdou bez přítomnosti skalních příznivců tohoto sportu z řad „ dříve narozených“- tzv. „ věrné gardy“. Pánové i dámy se skráněmi prorostlými stříbrem podávají často tak úžasné výkony jakoby čas kolem nich jen prolétl.

Letos si to sem do Buzic namířil také František Míka ze Strakonic ( 63 let ). Pro neúnavného „ matadora“, který v sedle kola „ láme vaz“ kilometrům už 38 let, není v tomto ohledu nemožné vůbec nic. „ Před čtyřmi lety jsem musel vyměnit ze zdravotních důvodů starý model za elektrokolo,“ říká jakoby omluvně stále vitální důchodce, „ Mohla za to operace kyčle. A protože mi současně bylo šedesát let, nadělil jsem si tenhle kvalitní kousek rovnou k narozeninám.“

Během šťastných let v sedle „ ekologického stroje“ prý František Míka procestoval úplně celé Čechy. Doslova skrz naskrz- jak on sám s oblibou uvádí. „ Jezdíme odjakživa v partě. Původně ve třech, postupně se počet nás Strakoňáků- cykloturistů vyšplhal až na osmnáct,“ libuje si vášnivý vyznavač zdravého pohybu a poznávání zajímavých míst. A téhle prima partičky je „ všude plno“ i za českými hranicemi: „ Na pedálech jsme obrazili kompletně také Slovensko. A nádavkem ještě polovinu Alp. Teď se chystáme na Azurové pobřeží,“ září nadšením František Míka.

Letos má na osobním kontě prozatím 250 kilometrů. „ Maximum činilo v minulosti něco přes 2000 kilometrů za sezónu,“ podotýká strakonický „ průzkumník silnic a cest“. Rekordním „ přírůstkem“ za jeden den se u něho rozumí dávka 110 kilometrů ze Strakonic na Šumavu a zpět: „ To jsem se toulal v okolí Kvildy. A rozhodně jsem si dal parádně do těla,“ vzpomíná na náročný výlet dobrodruh s velkým „ D“. V Buzicích si letošní hromadnou projížďku nemohl vynachválit: „ Zúčastnil jsem se potřetí. A byla to pro mě absolutní pohodička. Jinak ještě, co se týče profilů trati- jsou mi milejší kopce než unavující rovinaté pasáže !,“ zdůrazňuje František Míka.

Na cykloturistických akcích v Buzicích „ U Čiláka“ nemůže chybět nikdy velký „ srdcař“ Josef Trča z nedalekých Škvořetic ( 73 let ). Jeho věrnost organizátory dojímá natolik, že mu „ výhledově“ chtějí přidělit inventární číslo. Téměř vždy se mu ale bohužel „ lepí smůla na paty“ v tom smyslu, že ho na trati zaskočí menší či větší technické problémy a sem tam si musí povídat s veverkami. Letos ovšem absolvoval celých osmnáct kilometrů bez „ ztráty kytičky“ a určitě z toho měl nemalou radost.

Se svým stařičkým favoritem tvoří nerozlučnou dvojku : „ Tohle kolo jsem dostal darem od jistého Jardy Hory- někdejšího Škvořetického hostinského za to, že jsem mu pomohl s přestavbou salónku u něho v lokále,“ nechává se slyšet borec, před kterým se skloní každý kopec.

Opravdovým „ nestorem“ letošního 14.ročníku „ Odemykání studánek“ byl ale Jiří Šika z Blatné. Přímo v den konání této cykloakce dovršil požehnaných 83 let ! Byl odměněn jako nejstarší účastník a stejně tak i „ benjamínek“ sportovního odpoledne- šestiletý Jiří Mikolášek z Blatné.

Kultura za všechny peníze

Stalo se již ustáleným pravidlem, že na společnou projížďku cyklistů všech věkových kategorií a výkonnostních stupňů okolím Buzic navazuje doprovodný kulturně- sportovní program. Ani letos tomu nebylo jinak.

V úvodu nadchly čerstvě posílené publikum svými uměleckými kreacemi mažoretky z Bělčic. Vzápětí přišel na řadu tady už zdomácnělý taneční klub z Čížové se svými třemi nadmíru vyvedenými pohybovými kousky- Šenkýřečka, Poupata a samozřejmě legendární Kankán.

Svou sportovní exhibici tu měl i blatenský rodák Petr Beneš, nyní žijící v Děčíně, se svou jednokolkou. Znovu ohromil diváky husarskými kousky na překážkách různého typu. Jedinečnou show zakončil autogramiádou a společným focením s fanoušky.

No a po jedinečném živém koncertu pod širým nebem v podání hudebního jádra spolku „ Švejků“ následoval zlatý hřeb odpoledne- bohatá tombola o 60 ryze cyklistických cen. Majitelé zelených lístků s čísly mohli vyhrát třeba osvětlení na kolo, značkové cyklistické dresy s dlouhým a krátkým rukávem, prostředek na mytí bicyklů „ Cyklostar“ aj. Mezi desítkou TOP cen se skrývaly cyklistické brašny, mapníky na řídítka, termotriko, profi rukavice, tachometr, značkový cyklozámek a konečně- nožní pumpa pro rychlé nahuštění obutí ráfků.

Po celé sobotní odpoledne probíhalo na dvoře hospůdky „ U Čiláka“ rovněž testování klasických kol a elektrokol firmy CykloŠvec Písek formou bezplatných projížděk modelů po okolí. Zásluhou majitele firmy se i tentokrát mezi vraty klenula jako duha nafukovací obří brána, dodávající prostředí kolem ní atmosféru „ Závodu míru“.

U snědeného krámu a prázdného džbánu…..

Maximální výtoč piva a stejně masivní výdej gastronomických dobrot z kuchyně způsobily, že zčistajasna podruhé v historii hostince „ U Čiláka“ nebylo „ čím po psu hodit“. Rozmanité menu, včetně lahůdkového zvěřinového guláše, vzalo za své jako první. A předtím, než se hosté uložili na penzión nebo rozprchli do svých domovů, pozdě večer vyschl i zdroj národního moku s pěnou. Řešení, které kdysi dávno nabízel humoristický časopis „ Dikobraz“ za stejně „ fatální“ situace v kresleném vtipu: „ Pane Pivrnec, došlo pivo- musíme vás narazit“, tady jaksi neobstálo. A pivo prostě také není ropa, aby tryskalo ze země ( což je ostatně škoda ) .Takže nakonec se jako „první pomoc“ podávaly „ lahváče“ nebo bier v plechu.

Díky, díky, díky….

Cykloturistickou akci v Buzicích tradičně zorganizovali „ PROSPORT Blatná“, hostinec „ U Čiláka“ Buzice a Jednota Orel Strakonice pod záštitou a za finanční dotace z fondu „ Nadace Jihočeské cyklostezky“ a Jihočeského kraje. Srdečné poděkování patří dále obci Buzice za mimořádnou vstřícnost a peněžní podporu akce. Štědrý peněžní příspěvek poskytla také firma Dura Blatná. Za sponzorské dary věcného charakteru náleží díky těmto subjektům: CykloŠvec Písek, Cyklosport- Luboš Blovský Písek, Karban- sport Blatná, Miloš Bečvář- Cyklosport Strakonice, „ Bike- faktory“ Strakonice, SPORTARSENAL Lysá nad Labem, R a B Mědílek Žacléř, INKOSPOR, Cyklo Schein- výrobce cyklistického oblečení.

Jako vždycky se skvěle a zodpovědně zhostili role pořadatelských hlídek na křižovatkách trasy Jaroslav Plechatý z Nahošína a jeho tým. Ozvučení areálu zajistil DJ Jiří Hrabě, nájemce kulturního domu ve Škvořeticích. Stejně tak hudební kulisu.

Majitel hospody „ U Čiláka“ Petr Samec také tentokrát jako sponzorský počin navařil účastníkům akce pořádný kotel knedlíčkové polévky. Samotný fakt, že už mnoho let poskytuje podobným podnikům veškeré zázemí, je nadmíru cenný.

V neposlední řadě patří dík všem, kdo vystoupili v odpoledním doprovodném programu. A samozřejmě každému, kdo na cyklistické dostaveníčko zavítal. Obzvlášť potěšitelné je zvyšující se procento dětí na podobných akcích v Buzicích. Protože jim patří budoucnost! Jen oni mohou nést cyklistickou pochodeň dál a postarat se o to, aby podobná shromáždění nezanikla. Bylo by to skutečné neštěstí!!!

Vladimír Šavrda