Beskidy MTB Trophy 2011 – 1. etapa
Po čtyřech letech opět na místě činu. Franta s Tomem znovu okusili atmosféru etapového závodu „Beskidy MTB Trophy“ na česko-slovensko-polském pomezí. Ve čtvrtek 23. června vyrazili společně s dalšími takřka pěti stovkami bikerů šestnácti národností vstříc první etapě. Ta měla být slovy pořadatelů „na rozehřátí“, ale s parametry 62 kilometrů a 2500 metrů převýšení o nic jednoduchého nešlo.
První etapa odstartovala z Istebné, kde je zázemí závodu, ve 12:00 a hned na úvod se jelo do prvního těžkého stoupání na Velký Stožek. Hned na úvod za to někteří borci vzali a jeli tempo jak na jednodenním závodě. Já s Tomem jsme jeli v poklidu a věděli, že to bude ještě dlouhé, těžké a že nás ještě čekají další tři nelehké etapy. Na vrchol jsme vyjeli víceméně spolu. Vzhledem k tomu, že v Polsku byl dnes svátek – Boží tělo – tak se po horách pohybovalo velké množství turistů. Etapa neubíhala a člověk se nadřel jak ve výjezdu, tak ve sjezdu, které byly opravdu hodně nebezpečné, rychlé a hodně kamenité. V jednom z nich jsem se na cca 20 km docela ošklivě smotal a docela dlouho jsem se z toho otřepával – v cíli jsem zjistil, že to odneslo rozbité koleno. Po chvíli jsem jistil, že jsem docela ok, trochu v šoku, ale jel jsem dále dohánět ztrátu. Následný sjezd bylo peklo, ale ustál jsem to.
Zleva František Haitl, Lukáš Frýba, Tomáš Gladiš
V údolí před 1. občerstvovanou jsme se s Tomem opět sjeli, Broňa nám poté vyměnil bidony a my dále jeli do dalšího stoupání již pěkně spolu. V tomto táhlém kopci již začalo některým borcům docházet a pomalu jsme je sjížděli. Následovala 2. občerstvovačka, kde měl být Broňa a dát nám pití. Broňa ale nikde a to bylo do cíle ještě nějakých 20 těžkých km a my neměli již žádné pití. Nezbývalo než jet a modlit se, ať nám v teplém počasí nesekne. Já do sebe prásknu gel do dalších stoupání, zapiju posledními zbytky pití, dávám i Tomovi na svlažení jazyka. Po chvíli následuje jedno z posledních stoupání, které jedeme na kašpara a které vyjedu s maximálním úsilím. Nahoře se ohlédnu a Tom nikde. Tudíž jedu sám a občas se ohlednu, jestli ho nezahlédnu. Mezitím mi ještě místní polské děcka podají v PET flašce vodu, kterou rád přijmu poliju se, napiju a valím dál stíhat borce, kterého vidím před sebou. Toho se mi nakonec podaří dojet až v dalším stoupání.
Následuje poslední technická a občas hodně bahnitá hřebenovka, kde se taky stačím vyválet ve smradlavém bahně. Poslední sjezd do cíle, který je už hodně nezáživný a táhne se. Před cílem ještě rozbahněný úsek, kde se pro změnu vyválí v bahně Tom. Do cíle jsem dojel poslední pod 4 hod na 16. fleku, Tom kousek za mnou na 22. fleku.
Na to, že to byla úvodní etapa, tak docela pekelná. Stoupání neskutečné dlouhá, táhlá a kamenitá. Sjezdy rychlé, technické a nebezpečné. Zítra nás čeká etapa na českou stranu na Bílý kříž, tak uvidíme, co nás čeká a co s tratí udělá noční dešť.
Tomáš Gladiš
