Mallorca je nejvíc
Po prvních třech dnech tréninku se opět ozýváme z tolik oblíbeného ostrova, kterým je pro nás cyklisty Mallorca.V novém roce se tak opět naplno připravujeme a najíždíme tolik potřebné kilometry na novou sezonu.
Na ostrov cyklistice zaslíbený jsme přiletěli v sobotu 7. ledna a přivítalo nás krásné slunečné počasí s parádní teplotou okolo15 stupňů, což je pro cyklisty ze severu víc než nadstandard 
Ubytováni jsme ve vyhlášeném hotelu Royal Cristina, kde je nejen výborná kuchyně, ale máme tady k dispozici i vše potřebné k regeneraci – od bazénu a sauny až po thajské masáže (bohužel ty jsou zpoplatněny a místní thajky si tak rády přivydělají)…
Máme zde k dispozici i pračku a nemusíme se tak po těžkém tréninku tolik zdržovat neoblíbeným praním v ruce. Po příletu na ostrov se na nic nečekalo, rychle jsme smontovali naše stroje Fondriest a i přes velkou únavu po nočním cestování jsme tak vyrazili polykat první kilometry. Díky časovému presu a únavě z cesty jsme tak objeli každý individuálně jen 2 – 3 hodiny tréninku.
Druhý den již bylo ale vše při starém. Po pestré ranní snídani a dobré španělské kávě jsme tak vyrazili na desátou hodinu po promenádě k balneáriu číslo 6. Nikdo z nás neřekne tomuto místu jinak než šestka. Schází se zde vždy početná skupina cyklistů různých výkonnostních, národnostních a věkových skupin. Sešlo se tak zde asi 80 vyznavačů cyklocajků a mezi nimi i víc než desítka našinců, většinou bikeři z týmů Spořitelny, BMC a Scott Hagget, nechyběl zde ani náš kamarád Roman Kreuziger starší, kterého jsme přejmenovali na ředitele Mallorcy. Roman tak zavelel a vyrazilo se na ostrý švih, po pár kilometrech došlo k tvrdé selekci skupiny a nakonec jsme střídali pouze tři dvojičky.
Konstatovali jsme, že dnes jsme si to odtahali skoro sami. Důležité však pro nás bylo objet 4 hodiny tréninku, což znamenalo pro tento den 150 km. V pondělí byl úvodní scénář naprosto stejný, naše skupina byla opět během prvních kilometrů velmi početná. Přidal se k nám stejně jako v prosinci i Erik Zabel se svým synem Rickem, který tady během zimy žije ve své residenci. Po asi necelých dvou hodinách a 60 km se ve městě Inca rozhodl náš „vedoucí“ a big boss Roman pro cestu přes hory, respektive přes Luc a tak jsme společně letos poprvé šplhali do 12 km kopce. Nohám se to moc nelíbilo, a tak jsme zase zjistili, jak bude těžké se dostat zpět do závodního tempa
„No máme na to do jara ještě dost času, tak se s tím nějak popereme“, řekl Fíla… Trénink byl tak v číslech následující – 205 km za 6 hodin a 10 min. Terén však více jak zvlněný, za tři dny pobytu máme 450 km a zatím jen tři piva Jsme zodpovědní a bereme tak přípravu vážně!
Jakub Svoboda
