Bikestream - cyklistika, zavody, MTB, bike, cyklo, cykloturistika

Pokračování z www.Cyklosvec.cz/Team https://www.cyklosvec.cz/aktuality/vit-cenda-cenovsky-na-14-rocniku-loudani-ceskou-krajinou-cl605-php

Poslední den závodu Čtvrtek 10.6.2021
Ráno vstáváme opět ve 4.30 hod. Já však nějak nemohu dospat. Cosi velkého ve mně kvasí a tak se musím ještě před budíčkem vyprázdnit. Teprve potom ze spacáku snídám. Odbyl jsem se dvěma
proteinovými tyčinkami a zapil je ochucenou vodou z bidonu. Po čtyřiceti kilometrech bychom měli dojet do Hostinného, kde je plánovaná pořádná snídaně. Musíme mít na posledních 20 kilometrů hodně síly, neboť nás čeká převýšení 1250 metrů. Vyrážíme opět společně v 5.15. Je to zvláštní. Nohy mne bolí jen do té doby, než sednu na kolo. Pak už je to fajn. Nejdříve se musíme vrátit z parku na trasu závodu, což se nám docela daří. Míra má navigaci a to je velká pomoc při orientaci. Mírně stoupáme do Nového dvora a poté ke kapličce Sv. Petra a Pavla. Stoupání je to krátké, ale po kamenité cestě raději tlačíme. Za chvíli jsme v Miletíně, kde je památník Karla Jaromíra Erbena. Nechávám se u něj na náměstí vyfotit, ale kde to foto skončilo nevím. Poté míříme na Dolní a Horní Dehtov, kde už je mi takové vedro, že se musím svléknout. Volám to na kluky a oni říkají, abych za nimi přijel k benzince, kde dáme ranní kávu. Ten kousek to vydržím také. K pumpě je to malá zajížďka, ale to nám vůbec nevadí. Stanley hned plánuje, kterým vlakem a jak pojedeme z cíle. Já jsem trochu zdrženlivější. Ještě jsme neuzavřeli náš „účet“. Snídám kávu s tatrankou. Kluci jdou do snídaně s větší vervou. Míra snídá tři chlebíčky a Stanley jakýsi obložený chléb. Těším se na oběd do Hostinného. Při snídani koukáme, kde je náš jediný protivník a zjišťujeme, že je šest kilometrů před cílem. Ze slibovaného odvozu do Hradce Králové tak asi nic nebude. No nevadí. Však ono to nějak dopadne. Po hřebeni nad Bílou Třemešnou stoupáme na Zvíčinu k Raisově chatě. Je tu i pěkný kostelík.

Dolů si vychutnáváme sjezd kolem pěkného vodníka. Sázím se, že kluci ho v tom fofru ani nezaregistrovali. Přijíždíme do Horní Brusnice jsouce tady rozjařeni blízkostí cíle, dáváme zase pivo. Je přeci škoda vynechat příležitost. Lesem objíždíme ve hlubokých traktorových kolejích (nejetelné) Zadní Mostek a za ním se napojujeme na silnici. Po ní sjíždíme do Hostinného. Tady se ptáme na hospodu a jedeme si užít poslední oběd. Je skvělý. Je teplo, tak sednou i dvě piva. Po hodince odpočinku vydáváme dále na Hubertovu výšinu. Podle mapy trasa nevypadá zle, ale těsně za Hostinným nás čeká poslední Čépova vychytávka. Ve strmém svahu jsou padlé stromy a trasa vede samozřejmě přes ně. Mé silové rezervy už jsou nulové a počítal jsem s kolegiální pomocí. Ti to ale přeskákali a za chvíli byli pryč. Byl to zase takový malý rébus, ale podařilo se mi ho rozluštit a už sypu za klukama. Z Hubertovy výšiny (482 m) se jede kousek po hřebeni a poté je sjezd do Javorníku. Tady začíná poslední stoupání na trase. Nejdříve po silnici mírně asi tři kilometry, ve kterých nás chytá opět déšť. Já zastavuji jen na chvíli pod nějakou stříškou, abych si oblékl pláštěnku a hned jedu dál. Dojíždím ke klukům, kteří jsou schováni u chalupy pod střechou. Divím se, že nejedou. Dokonce jsem si dovolil je osočit, že jsou měkkýši. Nicméně Míra mne uzemnil slovy : „Čekáme na tebe“. Až jsem se trochu zastyděl. Poté už pokračujeme zase společně. Za chvíli končí asfaltka a my přecházíme na zpevněnou cestu, kde všichni slézáme z kola. Možná bych to vyšlápl, ale pouze za sucha. Po necelých tisících kilometrech máme prostě všeho dost. Tlačíme dobré dva kilometry a to až na Zlatou vyhlídku. Z ní už ale začínáme sjíždět na Hofmannovu boudu a pak doleva na Černý důl. Opravdový konec už je na dosah. Za chvíli jsme na silnici a odsud je to jen pět set metrů po asfaltu k apartmánu Tibor, kde konečně nacházíme C Í L. Po necelých 185 hodinách boje jsme dosáhli zdárně ukončili 14-tý ročník extrémního závodu „Loudání 2021“ . Můžeme se tedy zkulturnit a odjet domů. Stačí jen najít klíč od apartmánu, kde nám zanechali pořadatelé naše připravené věci a kde je i sprcha. Nakonec se klíč podařilo najít a cesta k vytoužené sprše je tak otevřena. Rychle se myjeme a pak už nakládáme naše kola k Mírovi do auta a poté k nim nasedáme. Jsme se Stanleyem odvezeni do Turnova, kde nasedáme na vlak do Prahy. Tady přesedáme na vlak do Českých Budějovic a já pak na poslední vlak do Strakonic. Dobrodružství definitivně končí o půlnoci, kdy vystupuji a jedu domů. Ve vlaku jsem spal, takže teď si nemohu jen tak lehnout do postele a usnout. Ještě trochu se láduji a chvíli koukám na TV. Teprve poté se sprchuji a uléhám do postýlky. Pokud budu zdráv, pojedu příští rok zase. Je to divné, ale těším se. P.S. Cestou jsme se domluvili s Tomášem Staňkem, což je pravé jméno Stanleyho, že pokud dostane v srpnu dovolenou, tak pojede se mnou na Slovensko na kolo. Sháním totiž bikepackingového parťáka. Na trase z Lázní Bělohrad do Černého dolu v Krkonoších jsme najeli celkem 60 km tj. od startu celkem 1.013 km, což je o 43 km více než deklarovaná délka trati.