Silniční Beskyd Tour 2013
Naše premiéra v silničním závodě! Tomáš Gladiš a Bronislav Ivan se účastnili Beskyd Tour – závodu na 182 kilometrů, který byl zařazen do seriálu Cykloservis Prestige Road. Kromě silné mezinárodní konkurence daly zabrat i náročné beskydské kopce, ale kluci si při své první účasti v silničním maratonu nevedli špatně.
Po Südtirol Dolomiti Superbike, který kluci absolvovali minulý týden, nebylo vhodnější chvíle kdy využít najetý objem než teď. Tak proč nezkusit Beskyd Tour, jehož jsem se chtěl účastnit už dlouho předtím? Pustevny, Soláň, Kasárna, Bumbálka, Smrček…to jsou všechno kopce, které jezdím rád i v tréninku a už dlouho mi vrtalo hlavou, jak se to jezdí v závodě. Letos se naskytla příležitost si to vyzkoušet, tak jsem neváhal.
Jediné, z čeho jsem měl strach, byla jízda v balíku, riziko pádu a vysoká rychlost. Na silničním kole sice hodně trénujeme, máme za sebou i mnohá skupinová soustředění, člověk by tedy řekl, že ho nemá co překvapit. Ale v ryhlostech okolo 50 km/hod. a v balíku, kde startuje najednou 500-600 lidí, je to úplně jiná káva. Však taky mohlo být po závodě už asi 20 minut po startu – bez varování přede mnou balík uhnul před stojícím autem, já jsem se ještě stihl vyhnout tak tak, Broňa taky, ale za ním už to lehlo. První dvě hodiny závodu jsme měli průměr bezmála 40 km/hod. a teprve když jsme projeli Frenštátem, tak jsem se trošku uklidnil. Tu nejnebezpečnější část už mám za sebou.
Následovalo stoupání na Pustevny. Z Frenštátu na Ráztoku se pořád jelo celkem svižně, ale v balíku to tak nějak jelo skoro samo. Pustevny jsem nejel úplně nadoraz, nechtěl jsem se nechat vyblbnout lidmi z krátké. A taky jsem předpokládal, že rozestupy nebudou moc veliké a ve sjezdu se to ještě sjede. Ale to jsem se teda přepočítal. Zůstal jsem ve druhé skupině, pár lidí včetně Aloise Kaňkovského jsme ještě posbírali cestou na Soláň, ale první skupina byla fuč.
Necítil jsem se špatně, ale jel jsem ve skupině smířený s tím, že nemá cenu blbnout a vydat se sám stíhat první skupinu, protože ta nebyla vidět už ani na dlouhých úsecích. Silnice není bajk, sám toho moc nezmůžu a jen bych plýtval silami. Soláň a Kasárna jsme přejeli společně, první lidi nám začínali odpadat až při stoupání na Bumbálku, ale sjezd k Šanci a okruh okolo přehrady ještě odhákovali. Štvalo mě, že se moc nestřídalo. Jela se spíš taková udržovačka, žádné ostré tempo, ve skupině jsem patřil k nejaktivnějším. Přesto jsme ještě posbírali pár lidí, kteří odpadli zepředu – Kalojírose z Bauknecht-Author, Lechnera z rakouského týmu Gebruder Weiss Obendorfer a pár dalších.
Chléb se začal lámat až ve stoupání na Smrček. Vystoupil jsem si ze skupiny, na můj vkus začátek kopce moc napálili a já tohle stoupání znám. Zhruba kilometr pod vrcholem jsem ztrácel na skupinu 50-100 metrů, takže nic hrozného, navíc jsem spoléhal na to, že ve sjezdu to napálím a dojedu je. Jen jsem si předtím chtěl dát ještě gel. Ale to byla chyba. To mě totiž zdrželo o pár sekund, na konci sjezdu jsem měl na skupinu sice menší ztrátu než nahoře, ale oni na rovině založili a odjeli. Nezbylo mi, než zabojovat, nakopnout to a zkusit je dojet. Samozřejmě, že na mě nečekali, ztrátu jsem si odpočítal na 20 vteřin a už už jsem se loučil s tím, že bych je ještě viděl. Ale v posledním kopci z Čeladné jsem si 20tisekundový zásek kupodivu dojel, kluci se tam úplně zastavili!
Následný sjezd už jsem si vlezl do háku, trochu orazil a snažil se trochu pošetřit na finiš. To se povedlo, do závěrečných pár kilometrů jsem byl v pohodě, na táhlé rovince okolo zahrádek kousek před cílem jsem trochu zrychlil, pár lidí odpadlo, zbytek jsem si dovedl do finiše a do cílové rovinky najížděl z prvního místa. To nebyl můj záměr, bylo mi jasné, že nezaspurtuju, ale nechtěl jsem taktizovat jako oni a už mi nic jiného nezbylo než rozjet dlouhý spurt. Těsně před čárou mě čtyři kluci předjeli, ale já byl spokojený. Nevěřil jsem, že bych je ještě dojel, a povedlo se. A na závěr mi ještě nějaké síly zbyly. Převýšení mi Polar spočítal na 3300 metrů a rychlostní průměr 32 km/hod. – to bych nikdy nevěřil, že budu schopný v těch kopcích jet! Zhodnotit, jestli je 30. místo v celkovém pořadí (14. v kategorii) úspěch nebo ne nedokážu, protože silnici nejezdím a nevím. Lojza Kaňkovský, mistr světa v omniu, jel závod po nemoci tréninkově a mně bylo ctí jet s ním ve skupině!
Broňa si nevedl špatně. Bohužel neměl takové štěstí na dobrou skupinu jako já a velkou část trati jel na větru sám. V cíli tedy 56. místo a 20. v kategorii.
Beskyd Tour 2013 – trať 182 km
1. Tomáš Vokrouhlík (BMC SAVO Racing) 5:18:32
2. Petr Zahrádka (Author – Lawi Team) +1:48
3. Lukáš Matula (Force KCK Zlín) +1:50
…
30. Tomáš Gladiš (GO! Galaxy Team Hranice) +24:06
56. Bronislav Ivan (GO! Galaxy Team Hranice) +42:23
Na krátké trase v našem dresu bojoval Roman Kašpar, který obsadil 23. místo.
Celkové výsledky dlouhé trasy Beskyd Tour 2013 naleznete zde. Výsledky krátké trasy (80 km) pak zde. Více o závodě na www.beskydbike.cz
Tomáš Gladiš
