Specialized Rallye Sudety 2012
Specialized Rallye Sudety jsou pro mnohé účastníky kultovním závodem. A to do puntíku. Jejich trať dlouhá 115 kilometrů patří k nejnáročnějším v republice a rozhodně není úplně pro každého. I proto byly Sudety znovu důstojnou tečkou za Českým pohárem v maratonu horských kol. Vítězství obhájil Jiří Friedl, jako jediný zástupce našeho týmu dojel 22. Tomáš Gladiš.
Závod, který vede v blízkém okolí Teplických a Adršpašských skal, Broumovskými stěnami a nebo přes stolové hory Bor a Ostaš je vnímán jako jeden z nejvýznamnějších podniků české bikemaratonské scény a i z tohoto důvodu nejenže je místem konání závodů Českého poháru, ale hostil v minulosti opakovaně i domácí šampionát. Jako o kultovním závodu lze mluvit především proto, že trať Sudet je proslulá svou délkou, nemalým převýšením a vysokou technickou náročností. Každoročně se sem sjíždí jak výborní závodníci, kteří se utkají o cenný triumf a místo pro své jméno na pamětním putovním poháru, tak i bikeři, kteří závod berou jako výzvu a nebo se zkrátka chtějí projet po krásné trati s úchvatnými kulisami.
Já jsem se na Sudety vrátil po dvou letech. Vloni jsem zde chyběl a proto jsem se na letošní Sudety těšil už měsíce předem. Z různých důvodů jsem z týmu vyrazil na závod jen já jediný, a to v doprovodu Dany a Mirka Chládkových. Apartmán na ubytování jsme sdíleli s Renčou Karkoškovou a Kubou Sedlářem z Novatop Lapierre. Do Teplic nad Metují jsme tentokrát vyráželi až v pátek odpoledne, takže jsem si nejtěžší pasáže neprojel den před závodem jako před dvěma lety. Hvězda a další těžké úseky tak pro mě byly tentokrát velkou neznámou.
Asi hodinu před startem začaly ze zamračeného nebe padat první kapky deště. Nebylo jich mnoho, ale několikrát se nad trať vrátily, takže jsme byli prakticky celý závod v očekávání, zda zmokneme či nikoliv. Naštěstí se nic dramatického nekonalo. Po startu z Teplic, který proběhl v 8 ráno, jsme se v asi tisícihlavém davu vydali vstříc úvodnímu stoupání. Vůbec se mi po ránu nejelo dobře a zacouval jsem do asi třetí skupiny. Ta mi v dalších rychlých kilometrech po šotolinových cestách a asfaltu odjela taky. Do terénu jsem najížděl na cca 70. místě, což byla taková malá tragédie.
Na Honském špičáku, kde začínají ty skutečné Sudety, jsem najednou ožil a začal sjíždět. Nohy se mi chytly do kopce, ve sjezdech jsem jezdil na jistotu a postupně se propracovával kupředu. Trať mi pocitově celkem rychle utíkala, ale pod Hvězdou už jsem toho začínal mít celkem dost. Začalo mě z toho sladkého pití a gelů nějak bolet břicho, ale naštěstí jsem si vezl kousek housky, který mě spravil. Mezi závodníky už byly velké rozestupy, ale sem tam jsem ještě někoho prošitého dojel a směrem k cíli jich výrazně přibývalo. Závěrečných 20 km se mi jelo asi nejlíp z celého závodu. Samozřejmě už to po pěti hodinách celkem bolelo…
Dvaadvacáté místo je oproti roku 2010 zhoršení o čtyři příčky, ale já jsem vlastně spokojený. Tehdy se mi povedl start, když jsem v úvodních kilometrech ztratil jen minutu a něco, letos jsem zase více stahoval v závěru. Kdybych ale jel začátek tak, jako druhou půlku, mohlo to být daleko lepší. Nicméně na Sudetech je podle mně vždycky úspěch, když je člověk přežije ve zdraví a se ctí, takže v tomto ohledu jsem spokojen. A vlastně jsem si to i celkem užil 
Závěrem díky za podporu Daně s Mirkem, kteří na mě dohlíželi na trati
1. Jiří Friedl (Rubena Auto-Menčík Specilized) 4:43:20
2. Jan Jobánek (Merida Biking) +9:04 min.
3. Michal Kaněra (Ghost-Mojekolo.cz) +10:38
…
22. Tomáš Gladiš (Galaxy Team Hranice) +51:04
