Fox Galaxy maraton Prachatice 2011
Druhý díl Galaxy série 2011 startoval v sobotu 21. května v pro nás dalekých Prachaticích, které leží asi 40 kilometrů západně od Českých Budějovic. Přesto jsme do Pošumaví vyrazili a rozhodně toho zpětně nelitujeme – čekala nás pěkná trať, která rozhodně nebyla lehká. A navíc si první úspěch sezóny připsal Tomáš Gladiš, když dojel třetí celkově a vyhrál svou věkovou kategorii. Martin Sigmund dojel třicátý celkově a zaznamenal 13. místo v kategorii.
Do podhůří Šumavy jsme se se Sigim vydali jen sami dva, neboť zbytek týmu dal přednost opavské Silesii nebo se stali diváky Giro d´Italia. Vyráželi jsme až okolo páté z Hranic, proto jsme do Prachatic dorazili až po deváté hodině, a to navíc za totální bouřky s kroupami, hromy a blesky. Dušička ve mně byla hodně malá, protože představa, že by se v tomhle závodilo (a nebo v kalužích bahna) mě klidným nenechávala. Ubytovali jsme se, vyrazili do nejbližší pizzerie na těstoviny a šli spát.
Ráno jsme se vzbudili do krásného prosluněného dne. Naštěstí. Odprezentovali jsme se, setkali se s Mirkem a Danou, kteří dorazili po vlastní ose a dělali nám ten den servis (za což MOC DĚKUJEME) a v 10.30 nás už čekal start. Rozhodčí, který objíždí celou Galaxy sérii, nás klasicky (a nic jiného jsem od něj ani nečekal) nepustil do první řady a tak jsme se zašili někam do hloubi pelotonu.
Profil závodu na 63 kilometrů byl nekompromisní: celkem jsme měli nastoupat přes 1600 metrů, z toho velkou část už během prvního třináctikilometrového stoupání na horu Libín do nadmořské výšky 1093 metrů nad mořem. Tempo bylo na můj vkus hodně vysoké, zuby nehty jsem se držel v první skupině, ze které pod vrcholem odjeli tři závodníci (Matěj Nepustil z Merida Biking Teamu, Tomáš Jakeš a Friedrich Hoffmann z Německa) a za nimi ještě další dva (Pavel Bartoň a Pavel Jelínek). Z naší skupiny nikdo moc neměl zájem je sjet. Já osobně jsem se hlavně vůbec necítil na to s nimi jet, protože jsem měl co dělat, abych zůstal v té skupině! S myšlenkami na nějaký úspěch jsem se začínal pomalu loučit…
Na vrchol Libína jsem najel jako první z naší skupinky, což se ukázalo být jako zásadní pro další vývoj závodu, protože jsem díky tomu najel první i do rozbitého sjezdu. Kupodivu, přestože se nepovažuji za kdovíjakého sjezdaře, jsem si ve sjezdu docvaknul Bartoně s Jelínkem a tím jsem najednou jel o čtvrté místo. To mi vlilo úplně novou krev do žil a tak jsem se snažil rozjet takové tempo, aby nás zezadu už nikdo nedojel. Oba Pavlové na to reagovali dobře a roztočili jsme vláček, kterým si myslím, jsme získali dostatečný náskok na skupinu za námi.
Kluci jeli stylem, který mi ale moc nevyhovoval. Každý sebemenší kopeček spurtovali, zatímco já jsem si jel pořád svoje. Bylo to tedy jak na houpačce, chvíli jsem jel s nimi, pak jsem za nimi vlál s odstupem 50-100 metrů a nemohl si je dojet. Před druhou občerstvovačkou byl prudký výšlap mezi kameny a kořeny, kde jsem si kluky dojel a společně s Pavlem Bartoněm jsme odjeli Pavlovi Jelínkovi, jenž se s technickým výjezdem trošku pral.
Čekal nás poslední velký výšlap dne, a to podruhé na Libín nekonečným stoupáním po šotolině. V protisměru potkáváme Němce Hoffmanna, který balí, a na vrcholu Libína předjíždíme k mému velkému překvapení i Matěje Nepustila. Díky tomu jsem se dostal na první místo v kategorii do 30 let, což už nechci pustit a jedu na jistotu. Pavel Bartoň odjíždí, ale mě to nechává v klidu. Já si aspoň můžu naplno vychutnat naprosto luxusní singletrail mezi kameny a kořeny ve sjezdu z Libína.
Do cíle to bylo ale ještě dost těžké. Těžší, než jsem myslel. Rychlý sjezd po šotolině byl prostřídán několik kratšími stojkami, které braly poslední zbytky sil. Hlavně jsem už jel prakticky bez vody a slunce pálilo, takže už jsem toho začínal mít tak akorát. Třetí místo jsem ale už udržel a s ním i to první mezi závodníky od 20 do 29 let, takže jsem byl rád.
Martin Sigmund dojel v celkovém pořadí třicátý a v nabité kategorii 30-39 let byl třináctý.
Celkové hodnocení Prachatického Marathonu je výborné. I kdybych neuspěl výsledkově, závod se mi moc líbil. A shodli jsme se na tom i s Martinem. Trať byla s pěknými výhledy, jezdivými a technickými úseky i kvalitním značením. Ze závodu jsem měl dokonce lepší pocit než z Krále Šumavy, který se jezdí v nedalých Klatovech, má delší tradici, větší jméno i více startujících. V Prachaticích se sice jezdilo hodně po širokých lesních cestách, bylo i dost asfaltu, ale déšť díky pískovému a štěrkovému podloží lesů v okolí Prachatic trať prakticky nepoznamenal.
Dalším závodem Galaxy série je Galaxy Petyša Tour v Rožnově pod Radhoštěm, tedy v podstatě na naší domácí půdě! Jede se už za tři týdny, tedy v sobotu 11. června. Více info o seriálu najdete na www.galaxy-serie.cz.
Foto: Miroslav Chládek a KTfoto.com
Tomáš Gladiš
