Home » Aktuální téma, Silniční cyklistika, Týmy & závodníci, Závody

38° Giro Ciclistico Internazionale del Friuli vyhrál Jakub Svoboda

Submitted by on Středa, 10 Srpen 2011No Comment
38° Giro Ciclistico Internazionale del Friuli vyhrál Jakub Svoboda

Konečně jdeme do finále a čeká nás poslední etapa. Říkám si, že to nebude zadarmo vyhrát tenhle závod, i když to nejtěžší je už za námi. Pojedeme kolem sta kilometrů a už od startu to letí pořád dolů skoro sedmdesátkou.

Asi 50 km je to stále mírně z kopce, vracíme se z hor směr Udine. Fouká silný protivítr a celý náš tým udává tempo na špici. Od 20. km začínají borci nastupovat, tak vše kontrolujeme a úniky nemají dlouhého trvání. Je to super pocit mít před sebou mančaft a jet jak ve zlatém kočáře.

Na 60. km máme průměrnou rychlost 48,8km/h a kluci na špici pomalu vadnou, začíná se závodit úplně na doraz. V druhé části etapy je pět krátkých „stojek“ asi do kilometru délky a spolu s větrem mohou být nebezpečné. Je to jak v Belgii na klasikách. Pořád někdo nastupuje a Italové jsou hodně nervózní, loktujou se a nadávají. Vše si kontroluji už jen se Slovincem Borjou a máme tak docela dost práce.

V posledním brdku necelých 10 km před cílem jedu od spodu na špici a říkám si, že už tenhle závod dotáhnu do vítězného konce. Poslední kilometry jsou dost divoký, jedu vepředu, jen abych nelehnul, do spurtu raději nepůjdu, to vím zcela jistě. Na pásce jsem klasifikován na 29. pozici v čase vítěze, je to doma!

Unaven ale štastnej, pro mě osobně životní výsledek a na starý kolena. Sedím na schodech před nějakou bankou, sundavám přilbu a prožívám neopakovatelnej pocit spokojenosti. Po chvíli dostávám od bafíka Marina sprchu šampusem. Je mi to úplně jedno. Volají mě na rozhovor do televize, beru tedy s sebou jako překladatele Ondru Sosnu. Po oficiálních gratulacích a všech povinnostech jim v krátkosti sděluji, že tohle vítězství chci věnovat zesnulému komentátorovi Eurosportu a našemu kamarádovi Robertu Bakalářovi, ale také při tomto závodě zesnulému Andrea Pinarellovi.

Odpoledne před oficiálním ceremoniálem si dáváme pár piv, což italští závodníci moc nechápou. Pod heslem „una vitamina“ několikrát voláme na servírky. Na cenách je tady 20 000 euro, to je opravdu mazec… Během vyhlášení dostáváme spoustu cen včetně kožené sedačky, kamery a další elektroniky, až k novému rámu Fondriest TF2 ve velikosti „S“. Všechno je to pěkný, ale kam to naložit a odvést? Jak podělit celý tým, když jsme od sebe několik set kilometrů a prakticky se neznáme?

Volám managera Sandra a přes Ondřeje s ním řeším, že to má na starost. Ať vše vyřídí a ručí za to! Jsem opravdu zvědav, jestli někdy něco naše česká část týmu vůbec dostane.

Před odjezdem mluvíme ještě s legendou italské cyklistiky Claudiem Chiapuchim, zvaným fanoušky pro svůj někdejší styl závodění El Diablo. Říká, že tenhle závod jede již po desáté a že je to rok od roku rychlejší, skoro jak u profíků… Ptám se ho, kdy vlastně skončil s cyklistikou? Se smíchem odpovídá, že jezdit vlastně nepřestal nikdy, jen zvolnil v tempu a kilometrech. Další otázku směřuji na to kolik má letos najeto? Odpovídá že neví přesně, ale někde okolo 20 000 km. Říkám si, že moc nezvolnil… Sám připojuje, že v dobách své největší slávy měl ročně okolo 40 tisíc km. Jel 13 x po sobě Giro d´ Italia a vždy k tomu připojil buď „Tour“ nebo na podzim Vueltu. Navíc jezdil jarní klasiky, závodil tak vlastně celý rok! Neskutečný člověk a nápis na jeho tričku El Diablo Forever mluví za vše.

Teď už jen návrat domů, čeká nás tisíc km v autě. Právě začalo pršet, stejně jako když jsme odjížděli. Ideální konstelace na cestu. Unavený, ale spokojený a to je pro nás nejvíc.

Jakub Svoboda

Comments are closed.