Home » Blogy závodníků, Silniční cyklistika

Giro na vlastní kůži

Submitted by on Čtvrtek, 13 Květen 2010No Comment
Giro na vlastní kůži

Cyklistické Giro d´Italia, jedna ze tří Grand Tours, letos startovala netradičně v Beneluxu. V těchto zemích má cyklistika nejen dlouhou tradici, ale těší se zde také neopakovatelné atmosféře a nebývalému zájmu běžných lidí. Čirou náhodou se zde ocitnul také Michal Frantík, dříve profesionální masér cyklistů a dnes sportovní manažer. Na vlastní kůži tak zažil Giro jako divák. A díky tomu si dnes můžete přečíst něco o atmosféře Gira v Nizozemí, nasát atmosféru Gira u svého počítače a dozvědět se třeba i něco nového.

Do Holadska jsem odcestoval zcela náhodou pracovně.V sobotu 1. května jsem dorazil večer na hotel, podíval jsem se na záznam dopoledni etapy Giro d´Italia, abych nasál atmosféru, a šel jsem spát. Druhý den jsem si naplánoval, že budu u toho. Hned po snídani jsem tedy vyrazil na trať druhé etapy závodu. Postavil jsem se do mírného stoupání asi 5-10 km za druhou rychlostní prémii, měl jsem to sem od hotelu blízko a tak jsem tu byl poměrně brzy a neměl problém najít si vhodné místo. Navíc jsem se i rád prošel na čerstvém vzduchu, protože jsem měl náročný pracovní týden se spoustou cestování.

U trati jsem byl dvě hodiny před závodem, sedl jsem si do kavárničky u trati a vedle mne sedel pětapadesítiletý cyklista, ryzí hobík. Povídali jsme si o cyklistice, já o situaci v ČR, on o té holandské. Nemálo jsme se přitom zasmáli. On už ten den měl najeto 80 km a z tohoto místa na trati přejížděl na jiné, takže plánoval 120. Kavárna i další podniky v okolí byly nacpané lidmi, jako byl on. Žasnul jsem, kolik je tam už diváků, když závodníci přijedou až za dvě hodiny! Všichni se baví o tomto skvělém sportu.

Později jsem se bavil i s dalšími lidmi. Že znají Štybyho nemůže v této zemi překvapit, jsou jim známí i Křižák s Rabínem. Holandsko a obecně státy Beneluxu jsou pro cyklistiku úžasné. Navíc je tu pěkné prostřední, všechno je čisté a upravené, tulipány na každém kroku…

Těsně před příjezdem závodníku je silnice obsypaná lidmi. Někteří v dresech, jiní s vlajkami a houkačkami, trubkami a vůbec vším co vydává jakýkoliv zvuk. Atmosféra prostě naprosto senzační! Jako předzvěst pelotonu projíždějí auta nabízející suvenýry s logem Gira, pak už jedou první motorky a auta zajištění závodu a hned za nimi první skupina. Davy fandí, mávají, atmosféra vře. Pak další auta, peloton a je po všem. Ale zážitek úžasný!

Sedl jsem do auta a odjel do cílového města. K cíli jsem se samozřejmě nedostal a tak jsem auto nechal asi 10 vzdušnou čarou od cíle. Po trati to ale závodníci měli ještě asi 30 km, protože objížděli celé město. Přesto ale v očekávání příjezdu vítěze už všude byla spousta lidí, stáli na několik řad, podél trati nebylo jediné místo. Vše zabarvené do růžova, hudba dokreslovala jedinečnost okamžiku spolu s velkoplošnými obrazovkami a někteří místní měli venku u trati vytažené sedačky jako z obyváku (některé taky v růžovém). Hospodští i rodinky z okolních baráků narazily sudy piva, friťáky smažily hranolky a další dobroty, aby nakrmily davy (nejen po sportu) hladových fanoušků. Šel jsem kolem toho všeho na bod, kde jsem balík potkal podruhé, závodníci to měli 25 do cíle. A pak jsem rychle zamířil k cíli, abych stihnul dojezd. Znovu mraky lidí, neuvěřitelná masa, fascinující.

Já ale nakonec dojezd neviděl. Šel jsem k autobusu týmu HTC-Columbia, kde jezdí Franta Raboň. Potkal jsem se tady s masérem, kterého znám z doby, kdy jsem jezdil po závodech s Jirkou Ženíškem a týmem eDsystemZVVZ. On tehdy masíroval v T-Mobile a v autě měl malou obrazovku, takže jsme poslední kilometry sledovali v televizi. Kolega od Feryho bohužel dojel druhý, takže zklamání na palubě auta se dalo očekávat. A krátce na to se začali závodníci rojit ke svým autobusům. A mezi nimi i Franta.

Usmáli jsme se na sebe, prohodili pár slov a zvěčnili tento vzácný moment dalšího společného setkání. Franta musel do autobusu převléknout se a nachystat se na odjezd. A jeho masér mi dal dva týmové bidony. Bylo to příjemné setkání, protože Fery je sice závoďák, ale taky velký kamarád a mám ho rád. Kdo ho zná, potvrdí jak je to nesmírně kvalitní člověk.

Cestou po parkovišti jsem ještě potkával další bývalé kolegy maséry i některé závodníky, známé z dřívějších dob. Bylo to příjemné. Ale je to pryč, i ten sen dostat se do ProTour týmu. Dneska už mě živí úplně něco jiného. A upřímně řečeno se i mé zájmy přesunuly do jiného balíku, a to toho ženského. Doufám, že se díky holkám, o které se starám, na Tour nebo Giro taky dostanu, byť to ženské. Rád bych je tam jednou povzbuzoval.


O autorovi:

V mládí Michal Frantík začínal s cyklistikou společně s Janem Hruškou. Jako aktivní cyklista to na rozdíl od svého kamaráda sice nedotáhnul až na Giro, ale pevně se zabydlel v domácím profipelotonu coby masér profesionálního týmu eDsystemZVVZ a později PSK Whirlpool. Dlouhá léta podporoval v aktivním závodění svou sestru Jiřinu Ščučkovou, ale díky svým kontaktům a jazykovým schopnostem se vloni na podzim povedl husarský kousek: dceru bývalého cyklisty Igora Slámy Gabrielu prosadil na soupisku francouzského týmu Vienne Futuroscope. Takřka přes noc se z něj stal sportovní manažer. Navíc každý podzim pořádá v rodné Střeni nedaleko Litovle cyklistický závod, na jehož startu se sejdou přední čeští cyklisté minulosti i současnosti.

Comments are closed.