V Dubnickém maratónu zvítězil Tomáš Gladiš /Galaxy Team Hranice/
V sobotu 25. srpna se v Nové Dubnici konal 18. ročník závodu horských kol Specialized Dubnický Maratón. Slovenský závod je zařazen do prestižní iVelo bikemaratonské série a celkově přilákal na sedm stovek startujících. Na nejdelší možné trati, která měřila 100 kilometrů a nabídla převýšení 3250 metrů, zvítězil Tomáš Gladiš.
Specialized Dubnický Maratón patří ke klasikám slovenské bikemaratonské scény. V kalendáři bikerů je tento závod již plných 18 let a k této své pomyslné plnoletosti přijelo závodu do Nové Dubnice popřát vše nejlepší na sedm stovek bikerů. Pro mě to byl návrat po třech ročnících pauzy, naposledy jsem tu byl v roce 2008!
Trať se za ty roky nezměnila, takže jsem přesně věděl, co mě čeká. Těžký, dlouhý a spravedlivý závod. Nejdelší trasa Hard je se svými parametry 100 km a 3250 metrů převýšení skutečným maratonem horských kol. Už při své poslední účasti se mi povedlo tu dojet druhý za Karlem Hartlem a tak jsem před závodem doufal, že pódium zopakuju i tentokrát.
Už během úvodního stoupání v úbočí vrcholu Markovica se začalo startovní pole trousit. Úvod stoupání jel na první pozici Radek Terifaj, místní borec, kterého jsem po chvíli na špici vystřídal já. Nejel jsem žádnou podlahu, protože závod je fakt dlouhý, a přesto jsem na vrchol prvního kopce přivedl menší skupinku cca pěti šesti lidí. Následoval sjezd do Trenčianských Teplic, kde jsme absolvovali zajímavou smyčku v serpentinách a singletrailech a po druhém průjezdu městem jsme zamířili zpět na hřeben, kde jsme se znovu napojili zpět na trasu Klasik. To už jsme jeli jen ve dvou – já společně s Branislavem Sivákem.
Závodníci z kratší trasy už mezitím taky odstartovali, takže do Omšenie k první občerstvovací stanici jsme sjížděli mezi kaskadéry z kratší trasy. Sjezd byl rychlý, suchý, ale ve vrstvě prachu dělala jízda některým lidem problémy a tak tu dokonce i někoho křísila záchranka. Po občerstvovačce následovala (alespoň tedy pro mě) asi nejnáročnější část „Dubničáku“ – destikilometrový kopec na Baske a po hřebeni dále do sedla Homolka. Pak dlouhý rozbitý sjezd…
Začínal jsem už být trochu nervózní z kumpána z dlouhé, který se mnou jel už dobrých 60 kilometrů. V kopci do Horné Poruby jsem zkusil nechat velkou jak dlouho to šlo a lidi z krátké objížděl jak kameny v řece. Nahoře na louce jsem už byl sám, ale náskok nebyl moc velký. Navíc nás čekala další smyčka směrem na Ilavu, kde mi v předchozích letech pravidelně sekalo, tak jsem se bál, co přijde. Zakázal jsem si se ohlížet a jel jsem si svoje tempo. Do Iliavky jsem na poslední občerstvovací stanici přijel s asi dvěma minutami náskoku, ale pořád to ještě do cíle bylo daleko. Nejdříve těžké stoupání po louce a pak úseky nahoru a dolů po lesních a šotolinových cestách, které před závěrečným sjezdem vyždímaly se všech účastníků poslední zbytky sil.
Pak už to ale skutečně bylo jen z kopce a já si mohl vychutnat průjezd cílem jako první! Navíc v čase, o kterém se mi ani nezdálo – 5:03:35 je podle toho, co mi říkal jeden slovenský kamarád, snad rekord na Dubnickém maratónu! Je mi jasné, že čtyřnásobný vítěz tohoto závodu Karel Hartl by v plném zdraví asi zaúřadoval znovu, ale já jsem za tu trofej pro vítěze stejně moc rád! Je to první závod iVelo série, který se mi kdy povedlo vyhrát. Přede mnou Dubnický maratón vyhrál čtyřikrát právě Karel a nebo dříve Radek Šíbl, Véna Hornych, Martin Horák nebo Ondra Fojtík. Takže exkluzivní společnost 
Na závěr moc díky za podporu Daně a Mirkovi Chládkovým a Saši Lhotákové, kteří mi pomohli s občerstvováním – jel jsem pro ně!
HARD 100 km – muži absolutně
1. GLADIŠ Tomáš (Galaxy Team Hranice) 5:03:35
2. SIVÁK Branislav (Gavalieri) +3:41
3. TURAN Dominik (CK Outsiterz Novatec Bratislava) +14:08
4. SALAJKA Robert (Dolní Bojanovice) +14:08
5. TERIFAJ Radek (Vokolek Cycling Team) +16:07
Foto: Miroslav Chládek
