Evropský Crankworx – Les deus Alpes
Slavný americký festival Crankworx se letos poprvé představil i v Evropě, konkrétně ve francouzském středisku Les deux Alpes. Po celý týden se v Alpách odehrávalo několik závodů v nejrůznějších disciplínách a to vše za účasti těch nejlepších jezdců z celého světa. Na programu byl Dual climb, Dual Speed and style, Air downhill, Slopestyle, Best trick a nebo i populární hromadný sjezd Mountain of Hell. Abych si vše náležitě užil, rozhodl jsem se zúčastnit Air downhillu, Dual Speed and style a hromadného sjezdu.
Název Air downhill naznačoval, že by se mohlo jednat o slavný závod, který se pravidelně jezdí v kanadském Whistleru na trati plné skoků a klopenek. Opak byl však pravdou. Šlo o regulérní náročný sjezd s převýšením okolo 700m, s několika velkými skoky a časem skoro 6 minut. Na celé trati se téměř vůbec nešlapalo a byla náročná především pro ruce. Na startu se objevilo poměrně hodně závodníků ze světové špičky, díky čemuž byla úroveň dosti vysoká. Jízda se mi celkem vydařila a nakonec z toho bylo umístění v top 40.
Disciplína Dual speed and style byla pro mě něco nového. Jednalo se o spojení rychlosti a triků. Na dual slalomové trati byly připravené dva trikovací skoky, které hodnotila porota. Jezdci, který dal ve vyřazovacích soubojích lepší trik než jeho soupeř, byla následně z dosaženého času odečtena 1 sekunda za každý skok. Pokud provedl na obou skocích lepší trik, mohl si tak čas vylepšit až o 2 vteřiny, což bylo na krátké trati dost zásadní. Na start se proti sobě postavili sjezdaři, slopestylisti i fourcrossaři. V kvalifikaci jsem projel cílem s pátým nejrychlejším časem a už jsem vymýšlel strategii na závod. Rozhodl jsem se trikovat pouze na prvním skoku a zároveň zajet co nejrychlejší jízdu. Bohužel porota můj trik (nac nac) neohodnotila jako lepší, a tak i přes rychlejší průjezd tratí jsem ze závodu vypadl v osmifinále.
Po minuloročním zážitku z Megavalanche jsem se těšil právě na hromadný sjezd Mountain of Hell. Už kvalifikace naznačila, že se nebude jednat o nic jednoduchého, a že samotný hlavní závod bude opravdové „peklo“. Díky vysokému startovnímu číslu jsem musel v kvalifikaci startovat až z poslední řady, což nebylo ideální. Na druhou stranu jsem měl o zábavu postaráno a celou dráhu jsem se naháněl s dalšími závodníky a předjížděl jsem jednoho za druhým. Díky dosaženému času jsem získal poměrně dobrou pozici pro hlavní závod, do kterého nastoupilo celkem 600 jezdců. Finále začínalo v nadmořské výšce 3400m na ledovci, kde se jel první 1km na sněhu, a kde se z kopce naráz spustilo všech 600 závodníků! Když jsem viděl ostatní bikery, jak se po hlavě vrhají po sněhové plotně, raději jsem zvolil opatrnější jízdu, abych se vyhnul případnému pádu, a na konci sněhového úseku jsem se už jen vyhýbal hromadnému pádu zhruba 30ti lidí. Jakmile se vyjelo ze sněhu, musel jsem začít svou ztrátu stahovat, což se mi nakonec podařilo a do cíle jsem dojel na 52. místě se skvělým pocitem po tak dlouhém a zábavném závodě.
Byl to super týden plný nejrůznějšího ježdění a závodění, který jsme si náramně užili. Už se těším na příští rok!
Kamil Tatarkovič
Foto: Kateřina Kubaschová

