Home » Aktuální téma, Silniční cyklistika, Týmy & závodníci, Závody

38° Giro Ciclistico Internazionale del Friuli, 3. etapa

Submitted by cyklo on Pondělí, 8 Srpen 2011No Comment
38° Giro Ciclistico Internazionale del Friuli, 3. etapa

Po včerejším ujištění, že bude vše v pořádku a po několika dlouhých telefonech s Federikou ohledně přesné specifikace kola, navíc s příslibem, že dostanu kolo hned ráno, se tak opět nestalo.

Na start jsem přijel více než hodinu předem, ale stroj ani italští přátelé nikd. Nutím Elišku volat Federice co a jak,vše končí hádkou jak na slunné Sicílii. Mám trochu nervy a tak se snažím odreagovat tunningem svého „no Name“ stroje Dart kterého jsem přejmenoval na DATART. Měním nejprve kliky za své Dury, potom ještě komplet řazení a nakonec LW Standard se špalíky Swisstop a nezapomínám ani na chip.

Vše je celkem OK až na řídítka která jsou se svými 38 cm úzká… asi pojedu hodinovku jako Sosna v Moskvě. Posed není ideální, ale co naplat, asi deset minut před startem mi přivezli kolo a diví se že ho odmítám, není čas na jeho kontrolu.

Mezi tím mi sdělují že se mám dostavit na start kde mi předají Maglia Rosa, což nejprve nechápu, vždyť jsem včera dojel 10 vteřin za vítězným Rakušákem. Nicméně je diskvalifikovaný, soupiska profesionálního týmu Tyrol mluví jasně – podmínkou startu je zde, že nemáte licenci profi a to ani kontinentálního týmu – pokud jste ale byli ještě vloni v Pro Tour  to nikomu nevadí. Zajímavé sdělení.

Od startu se jede pekelný tempo, každý kdo není čistokrevný vrchař se snaží udělat si před horskou prémií, která je na 40. km, náskok.Vše si musím hlídat vesměs sám, Sosna s Fílou občas pomáhají, ale lecos si musím pochytat sám. Bratři z týmu mě v tom nechali, asi mi nevěří a jedou spíš na sebe. Takže pokud něco vyhraji tak se dělit nebudu :-)

Do kopce se najíždí hodně z ostra a je to i dost technicky náročný. Alespoň pro mě, trasu neznám a nemám to tady najetý. Stoupání měří asi 5 km a pod vrcholem jsme v pěti lidech, mám co dělat abych uvisel. Následuje nekonečný sjezd a padá to znovu, naštěstí za námi.

Borci riskují a chtějí nás za každou cenu dojet. Pod kopcem se tvoří 12 členná skupina, která spolupracuje. Máme 30 km do cíle a náskok asi 2 min na další grupu. Poslední kopec do cíle má necelý 3 km, ale převýšení nejde pod 16%, mám toho plný zuby, přijíždím do cíle na třetím fleku asi 20 vteřin za vítězem.

Uvědomuji si, že mi to asi určitě dá na růžováka  borec na mě ztrácí 4 min, jak mi sděluje a dále říká, že zítra stačí, když mu pojedu kopce v háku a určitě vyhraji celkově. No nejsem si moc jistý, nejdelší kopec má 20 km a to můžu klidně vychytat taky 5 min.  V rozhovoru do místní televize jsem ho pochválil, tak snad bude na mě hodný :-) Na druhého a třetího v pořadí mám 40 vteřin náskok, tak zítra uvidíme. Mám z dneška dobrý pocit a to je nejvíc, ať to dopadne jak chce. Budu se prát jak Voeckler na Tour, zadarmo to mít nebudou!

Perlička na závěr je taková, že kolo které mi z Fondriesta přivezli, je velikost XL, tak jsem asi fakt Rumun nebo nevím. Hlavně že chtěli poslat do mailu přesnou specifikaci, co vozím. Svůj nejlepší letošní výsledek jedu na kole, co bych si nepůjčil, ani kdyby mě za to platili. Nemám Fondriesta ani na zítřek, tomu říkám reprezentace značky :-)

Jakub Svoboda

Comments are closed.