Rally di Sardegna jen 1. místa
Ve středu jsme na večer vyjížděli směr Livorno. Po patnácti hodinách jízdy Ducatem přijíždíme v ranních hodinách do přístavu Livorno. Po nalepení nálepky na přední sklo lodní společností Moby jsme naloděni v útrobách trajektu směr Olbia – Sardinie.
Po sedmi hodinách jsme na vyprahlé pevnině ostrova. Do prologu městem nám zbývá ještě několik dnů, tak se potloukáme po místních kopcích a kamenitých plážích. Je tu vedro a vyprahlo, večer fouká dost vítr.
12. června si stoupáme na start městského prologu. Milan dlouho vede, ale o prvenství ho připraví v poslední zatáčce sjezd ze schodů – spadlý řetěz. Já jedu jen v modrých trenkách a bavlněném tričku a sandálech, trochu se odlišuji od místních nagelovaných závodníků, ale přesto jsem celkově v první polovině.
13. června nás čekala první etapa a měření sil. Naštěstí to jede a já jsem na pěkném druhém místě ve stejném dresu, jako Trunda. Když mne dojede číslo 28. je celý šťastný a říká mi, že je číslo UNO. Já abych ho uklidnil, tak mu říkám MI DOMESTIC k UNO TRUNSCHKA, teď mu to asi došlo, že je ještě někdo před náma. Chvíli tahám já a pak zas on, když už mne to nebaví, tak z taktických důvodů sjíždím z trati, abychom se po dvou kilometrech vrátili na to samé místo. Krásně jsme nabrali pár minut navíc, ale vyšlo to. Sjezd do finiše je opravdu krutý podél dvě stě metrové rokle. Trunda vede a já se dostávám s Milanem do desítky.
14. června královská nejdelší etapa. Po lehkém rozjetí se jde do plných a jede se za své na max, kdo vydrží ten vyhraje a pak je to jen o udržení. Jedeme na nejvyšší kopec cca 1800 metrů a posledních několik kilometrů se utíká s kolem na zádech. Už si jen pamatuji kameny, kameny, bodláky a zas kameny. Skoro až na vrchol se držím Trundy, který mne sjel někde pod ním díky časovému hendikepu. Z vrcholu už to valím sám, jelikož Trunda je rychlejší. Přesto to je super a dojíždím celkově pátý a dostávám se do vedoucího trika kategorie nad 40 let. Trunda si udržuje vedení o cca deset minut.
Co je, ale kruté ve sjezdu mi praskl karbonový ráfek TUFO a ani mi to neprojde pomalu zadní stavbou, co je ale SUPER galuska drží a ani neušla. Etapa je to krutá, proto že, v časovém limitu nás to stihlo jen šest. Mi s Milanem měli ještě rezervu dvě minuty, tak jsme se mohli i cestou vymočit.
15. června třetí etapa nepřináší nic neobvyklého, jen je to nahoru a dolů, žádná rovina. Začíná se stezkou pro čtyřkolky a na vrcholu je to kozí stezka. Sjezd začíná kozí stezkou, která se změní v vyprahlý potok a ten přejde v pěšinu. Všude jen ostré kameny a prach. Já už nejedu vzadu TUFO, ale mám bezdušáky WTB. Opět píchám, tak posledních deset kilometrů to valím jen po hliníkovém ráfku. Chudák. V cíli erzety mi to Milan s Trundou přezují a všichni dorážíme společně k Hotelu Royal Hall Talana. Večer neskutečná žranice kráva, koza, cibule, parmazán, olivy, mrkev a sušený chléb, jo a předkrm těstoviny.
16. června oproti minulým etapám, tato etapa byla odpočinková, jen si hlídat pořadí, jak říkal Trunda. Já si udržuji vedení o cca dvacet minut a Trunda bojuje o vedení. č. 28 Olla Trundu nebezpečně stahuje na cca sedm minut. Můj největší soupeř a vítěz předešlých ročníků č.1 Vittorio Serra, mne už ani nezdraví, nevím proč.
17. června každodenní scénář se už stává rutinou. Vstáváme v půl sedmé, rychle na snídani (chléb, marmelády, káva, čaj, šunka, sýr, lupínky, jogurt…atd.) rychle se převléknout, vystát frontu a hodit boba, namastit prdel, vzít kolo a hurá na startovní čáru. Vyslechnout představení závodníka a šlápnout do pedálů. Trasa a vše ostatní, jako předešlé etapy jen s tím rozdílem, že dojezd je na pláž s majákem. No to je super, moře, nahoře bez, dole ……….
18. června nás čekalo nejdřív několik desítek kilometrů rozjetí. Cestou jsme viděli půlmetrové hady a zničené město zemětřesením. Měřená etapa to byla jen o stoupání a mírným sjezdem od hvězdárny. Stačí si jen hlídat soupeře a mělo by to vyjít.
Neskutečné se podařilo i když hodně to bolelo.
Večer je potom famózní a je zde italská i francouzská televize. Šampaňské teče proudem a přítulné italské servírky nestačí nosit jídlo. Paří se až do ranních hodin, no prostě bomba, takhle jsem si to představovat, jen kdyby tak nebolelo celé tělo. Italové nepřišli ani na oficiální vyhlášení, proto že celkově a do 40 let vyhrál Tomáš Trunschka nad 40 let Já, tak že dvakrát česká hymna a ženy vyhrála Francouzska.
Jako odměnu jsme dostali za naše snažení půlmetrový pohár a 3000.
Co nás to stálo – 2x ráfek TUFO a osm gum, jedny šlapky a jedna tretra Gearne.
Startovné bylo na jednoho 400 Euro, trajekt pro čtyři i s autem 380 Euro a doprava cca 17000 Kč na auto.
SUPER VÝSLEDEK
Výsledky Rally di Sardegna 2011
2. Alberto Olla (ITA) 976,
3. Emeric Turcat (FRA) 3292
4. Ludovic Benoit (FRA) 4307
5. Milan Damek (CZE), 5534
7. Petr Šimera (CZE) 7349 – vítěz kategorie nad 40 let
Foto: Bob Damek
